Sociální slovník

Čtvrtek,23.4.2020Úterý,1.12.2020 admin 76251 Views

Potřebujete se rychle zorientovat v pojmech z oblasti sociálních služeb a dávek? Ministerstvo práce a sociálních věcí vydalo v roce 2015 Slovník sociálního zabezpečení, který vysvětluje nejdůležitější pojmy z oblasti sociálního zabezpečení. Vybrané termíny uvádíme níže. Slovník nicméně nenahrazuje platnou právní legislativu, přesné informace jsou v příslušných právních předpisech.Celý slovník naleznete zde (stáhnout).

Ambulantní sociální služba

Ambulantní sociální služba je sociální služba poskytovaná ambulantně, tj. způsobem, kdy je služba uživateli poskytována v zařízení sociálních služeb, ale uživatel toto zařízení pouze navštěvuje a nemá v něm zajištěné ubytování (tj. přenocování přímo v zařízení nebo v jiné budově, která je využívána při poskytování této sociální služby). Ambulantně může být poskytováno 19 z celkového počtu 33 druhů sociálních služeb (z toho čtyři druhy sociálních služeb mohou být poskytovány výhradně ambulantně, deset druhů služeb současně ambulantní a terénní formou, čtyři druhy služeb všemi třemi formami poskytování sociálních služeb a jeden druh sociální služby je možné poskytovat v ambulantní a pobytové formě). Ambulantně lze poskytovat sociální poradenství, některé služby sociální péče (např. denní stacionář nebo odlehčovací služby aj.) i některé služby sociální prevence (např. kontaktní centra, sociálně terapeutické dílny aj.).

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

Asistent sociální péče

Asistent sociální péče je osoba, která poskytuje podporu a pomoc osobě závislé na péči, ale není ani registrovaným poskytovatelem sociálních služeb, ani osobou blízkou. Asistent sociální péče tak nemá povinnost splňovat kvalifikační předpoklady nutné pro poskytování činností v oblasti sociálních služeb (viz také zajištění kvality sociálních služeb, sociální pracovník, pracovník v sociálních službách).

Může jím být pouze fyzická osoba, která je starší 18 let, je zdravotně způsobilá a neposkytuje tuto péči jako podnikatel. Asistent sociální péče je povinen s osobou, jíž poskytuje pomoc, uzavřít písemnou smlouvu o poskytnutí pomoci. Asistent sociální péče musí být vždy uveden jako pečující osoba v žádosti o příspěvek na péči. Asistent sociální péče není zaměstnancem a nemá povinnost hradit zdravotní pojištění (je za něj hrazeno ze státního rozpočtu).

Centra denních služeb

Centra denních služeb patří mezi služby sociální péče. Jsou určena osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Podobným druhem sociální služby jsou denní stacionáře. Obě služby se mezi sebou liší okruhem osob, kterým jsou určeny. U obou služeb se také liší některé činnosti, které jsou při jejich poskytování vykonávány.

Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,
výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
sociálně terapeutické činnosti
a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba je poskytována ambulantně. Je poskytována za úhradu, maximální výše úhrad za vykonávání některých činností při poskytování služby je regulována vyhláškou k zákonu o sociálních službách.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)
(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Česká správa sociálního zabezpečení

Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) je instituce, která spravuje systém důchodového pojištění, nemocenského pojištění a lékařské posudkové služby. Česká správa sociálního zabezpečení tedy především vyplácí důchody a dávky vázané na výplatu českého důchodu (příplatek, zvláštní příspěvek a dorovnávací přídavek), pokud k výplatě nejsou příslušné orgány sociálního zabezpečení ministerstev obrany, vnitra nebo spravedlnosti, vybírá pojistné na sociální zabezpečení a příspěvky na státní politiku zaměstnanosti, dále zajišťuje lékařskou posudkovou službu a je styčným místem pro styk s cizinou ve věcech sociálního zabezpečení. Tato instituce má ústředí se sídlem v Praze, regionální pracoviště jsou umístěna v krajských městech. Nižší stupeň struktury tvoří okresní správy sociálního zabezpečení, které v Praze a v Brně nahrazují Pražská správa sociálního zabezpečení, resp. Městská správa sociálního zabezpečení Brno, a jejich územní pracoviště. Adresa ústředí České správy sociálního zabezpečení je Křížová 25, 225 08 Praha 5. Další informace jsou dostupné na internetových stránkách na adrese www.cssz.cz. Činnost České správy sociálního zabezpečení upravuje zejména zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

Činnosti při poskytování sociálních služeb

Při poskytování sociálních služeb jsou vykonávány činnosti, které uživatele služeb chrání před vznikem různých nepříznivých sociálních situací nebo pomáhají při jejich zvládání a překonávání. Činnosti vykonávané při poskytování sociálních služeb tak uživatele těchto služeb chrání před sociálním vyloučením nebo přispívají k jejich sociálnímu začleňování. Okruh těchto činností i jejich konkrétní podoba se liší podle druhu sociální služby, formy poskytování služby, skupiny osob, kterým jsou určeny, případně podle dalších důležitých okolností. V zákoně je rozlišeno celkem 13 základních skupin těchto činností:

pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,
poskytnutí ubytování, popřípadě přenocování,
pomoc při zajištění chodu domácnosti,
výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
základní sociální poradenství,
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
sociálně terapeutické činnosti,
pomoc při uplatňování práv a oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí,
telefonická krizová pomoc,
nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění
a podpora vytváření a zdokonalování základních pracovních návyků a dovedností. > (zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

Dávky pro osoby se zdravotním postižením

Účelem dávek pro osoby se zdravotním postižením (OZP) jsou zmírnění sociálních důsledků zdravotního postižení a podpora začlenění osob se zdravotním postižením do běžného života společnosti. Jsou určeny těm, jejichž zdravotní stav poskytnutí některé z těchto dávek vyžaduje. Mezi tyto dávky patří nepojistné dávky, a to příspěvek na mobilitu a příspěvek na zvláštní pomůcku. Poskytují je krajské pobočky Úřadu práce ČR, o odvolání proti jejich rozhodnutí rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Vyplácejí se na účet určený příjemcem dávky nebo poštovní poukázkou. Příjemcem dávky je oprávněná osoba, tedy osoba, která má na dávku nárok. U osob s omezenou svéprávností a nezletilých dětí je příjemcem dávky zákonný zástupce nebo jiná fyzická osoba, které byla nezletilá oprávněná osoba svěřena do péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu. Nemůže-li oprávněná osoba nebo jiný příjemce dávky dávku přijímat, krajská pobočka Úřadu práce rozhodne o ustanovení zvláštního příjemce dávky. Tyto dávky nepodléhají výkonu rozhodnutí a nemohou být předmětem dohody o srážkách, tzn., že nemohou být oprávněné osobě zabaveny exekutorem. Právní předpisy, které se týkají dávek pro osoby se zdravotním postižením, upravují také průkaz osoby se zdravotním postižením a některé benefity, které z něj vyplývají.

V rámci dalších systémů sociálního zabezpečení mohou osoby se zdravotním postižením žádat o invalidní důchod a příspěvek na péči.

(zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů)
(vyhláška č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením)

Dávky státní sociální podpory

Dávky státní sociální podpory jsou přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení, porodné a pohřebné. Některé z nich (přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, porodné) se poskytují v závislosti na výši příjmu žadatele a společně posuzovaných osob. O dávkách státní sociální podpory rozhodují a vyplácejí je krajské pobočky Úřadu práce ČR. Rozhodnutí vydaná ve správním řízení krajskými pobočkami Úřadu práce ČR přezkoumává na základě podaného odvolání Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR.

(zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře)

Denní stacionář

Denní stacionář patří mezi služby sociální péče. Je určen osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Podobným druhem sociální služby jsou centra denních služeb. Obě služby se mezi sebou liší okruhem osob, kterým jsou určeny. U obou služeb se také liší některé činnosti, jež jsou při jejich poskytování vykonávány. Naopak značně odlišnou službou je z hlediska cílů, formy poskytování i dalších charakteristik (i přes velmi podobný název) sociální služba týdenní stacionář. Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
poskytnutí stravy,
výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
sociálně terapeutické činnosti
a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Při poskytování sociální služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba je poskytována ambulantně. Maximální výše úhrad za vykonávání některých činností při poskytování služby je regulována vyhláškou k zákonu o sociálních službách.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)
(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Dítě – důchodové pojištění

Výchova dítěte může mít vliv při výpočtu důchodu a u žen rovněž na důchodový věk. Pro účely důchodového pojištění je za dítě považováno vlastní nebo osvojené dítě a v některých případech i dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů.

Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav – dávky osobám se zdravotním postižením

Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely posuzování nároku na dávky pro osoby se zdravotním postižením a příspěvek na péči považuje nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než jeden rok.

Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav – lékařská posudková služba

Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je zdravotní stav, který má podstatný nepříznivý vliv na výdělečnou činnost a trvá déle než rok, případně ještě rok netrvá, ale lze předpokládat, že bude trvat déle než rok. Vliv dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na pracovní schopnost posuzuje posudkový lékař. Na podkladě jeho posouzení rozhoduje orgán sociálního zabezpečení o přiznání dávky. Dlouhodobost nepříznivého zdravotního stavu je podmínkou pro zjištění invalidity, stupně závislosti aj.

Doba nezaměstnanosti – důchodové pojištění

Doba nezaměstnanosti je za určitých podmínek započítávána při výpočtu důchodu podobně jako doba zaměstnání. Jde o náhradní dobu, která se započítává do doby pojištění, pokud je nezaměstnaný veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce ČR a současně má nárok na podporu v nezaměstnanosti. Do doby pojištění se však započítává i doba, kdy nezaměstnaný neměl na podporu v nezaměstnanosti nárok, ovšem v maximálním rozsahu tří let počítaných zpětně od vzniku nároku na důchod. Z této doby lze před dosažením věku 55 let započítat pouze jeden rok. Doba nezaměstnanosti se pro účely stanovení výše důchodu započítává do doby pojištění pouze v rozsahu 80 %. Při posouzení, zda byla splněna podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na starobní důchod, se doba nezaměstnanosti započítává rovněž pouze v rozsahu 80 %, jde-li o období nezaměstnanosti po 31. prosinci 2009.

Doba péče o dítě – důchodové pojištění

Doba péče o dítě je za určitých podmínek započítávána při výpočtu důchodu podobně jako doba zaměstnání. Péče o dítě do věku čtyř let je totiž náhradní dobou, která se zahrnuje do celkové doby pojištění. Doba péče o dítě může být započítána ženě či muži, ale pokud pečují současně, nelze stejné období započítat oběma. V takovém případě bude období započítáno jako náhradní doba pojištění tomu, kdo o dítě pečuje ve větším rozsahu. Doba péče o dítě se prokazuje při žádosti o důchod čestným prohlášením.

Doba péče o osobu bezmocnou, doba péče o osobu bezmocnou nebo závislou na pomoci jiné osoby – důchodové pojištění

Tato doba je za určitých podmínek hodnocena při výpočtu důchodu jako náhradní doba, která se započítává do doby pojištění. Je započítávána té osobě, která osobně pečuje o osobu mladší deseti let, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni I, nebo o osobu, jež je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni II, stupni III nebo stupni IV, pokud spolu žijí v domácnosti. Podmínka společného soužití v domácnosti se nevyžaduje, pokud jde o osobu blízkou.

Doba pobírání invalidního důchodu

Doba pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně (před 1. lednem 2010 doba pobírání plného invalidního důchodu) je započítávána při výpočtu důchodu podobně jako doba zaměstnání. Jde o náhradní dobu, která se započítává do doby pojištění při stanovení výše důchodu v rozsahu 80 %, při posouzení, zda byla splněna podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na starobní důchod, rovněž v rozsahu 80 % (podle toho, kdy byla doba pobírání invalidního důchodu získána, příp. v plném rozsahu, tj. obdobně, jak je uvedeno u hesla doba nezaměstnanosti – důchodové pojištění). Takto jsou hodnoceny i doby osob, které invalidní důchod sice nepobírají, ale splňují podmínky nároku na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a místo toho pobírají výsluhový příspěvek nebo příspěvek za službu podle zvláštních zákonů.

Doba pojištění – důchodové pojištění

V důchodové oblasti doba pojištění hraje důležitou roli jako jedna z podmínek nároku na důchod i jako jeden z faktorů ovlivňujících výši důchodu. Dobou pojištění jsou kryta období, kdy je osoba účastníkem důchodového pojištění (pojištěncem). Doba pojištění se však zpravidla započítá pouze za období, za která je za pojištěnce uhrazeno pojistné na důchodové pojištění. Do doby pojištění se však kromě těchto období při stanovení nároku na důchod a při stanovení výše důchodu podle příslušných pravidel započítají i náhradní doby.

Dočasná pracovní neschopnost

Dočasnou pracovní neschopností se rozumí stav, kdy pojištěnec nemůže z důvodu nemoci (úrazu) vykonávat dosavadní výdělečnou činnost. O vzniku dočasné pracovní neschopnosti rozhoduje ošetřující lékař. Dočasná pracovní neschopnost se posuzuje odděleně ke každé z pojištěných činností, protože každá může klást jiné požadavky na zdravotní způsobilost pojištěnce. V ochranné lhůtě vznikne dočasná pracovní neschopnost, pokud pojištěnec nemůže plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. Práceneschopným je uznán také pojištěnec, který byl sám přijat do nemocnice či tam byl přijat jako doprovod nezletilého dítěte nebo byl přijat k poskytnutí komplexní lázeňské péče, a dále pojištěnec, jenž pro poškození nebo ztrátu ortopedické nebo kompenzační pomůcky nemůže vykonávat dosavadní výdělečnou činnost.

V době nároku na peněžitou pomoc v mateřství vzniká dočasná pracovní neschopnost, pokud dlouhodobé závažné onemocnění pojištěnce znemožňuje péči o dítě. U těhotné pojištěnky, která nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství ze žádné činnosti a doloží tuto skutečnost potvrzením okresní správy sociálního zabezpečení, rozhodne ošetřující lékař o vzniku dočasné pracovní neschopnosti od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu.

Ošetřující lékař uznává dočasnou pracovní neschopnost ode dne, kdy ji zjistil. Výjimečně ji může uznat až tři kalendářní dny zpětně, zejména pokud nemohl pojištěnec lékaře navštívit. V průběhu dočasné pracovní neschopnosti je ošetřující lékař povinen posuzovat zdravotní stav pojištěnce a provádět kontroly zdravotního stavu. Ošetřující lékař ukončí dočasnou pracovní neschopnost, pokud zjistí, že zdravotní stav umožňuje pojištěnci vykonávat dosavadní pojištěnou činnost (po uplynutí 180 dnů i jinou výdělečnou činnost) nebo pečovat o dítě. Ošetřující lékař může ukončit dočasnou pracovní neschopnost až tři dny dopředu. Důvodem k ukončení dočasné pracovní neschopnosti jsou kromě zlepšení zdravotního stavu také oprava nebo pořízení nové ortopedické či kompenzační pomůcky, uznání invalidity, vznik nároku na výplatu starobního důchodu při skončení zaměstnání a vznik nároku na peněžitou pomoc v mateřství. Pojištěnce, která neměla nárok na peněžitou pomoc v mateřství, trvá dočasná pracovní neschopnost do konce šestého týdne po porodu. Pokud se pojištěnec/pojištěnka nedostaví ke kontrole a neprokáže závažné důvody, ošetřující lékař pracovní neschopnost také ukončí.

Domácký zaměstnanec – nemocenské pojištění

Domácký zaměstnanec je zaměstnanec, který podle dohodnutých podmínek vykonává sjednanou práci doma nebo na jiném místě mimo pracoviště zaměstnavatele. Domácký zaměstnanec si sám rozvrhuje pracovní dobu. Pro domáckého zaměstnance platí zvláštní úprava omezení výše nemocenského v případě, že odvedl práci za období pracovní neschopnosti (karantény). Domáckému zaměstnanci nenáleží ošetřovné.

Domácnost – důchodové pojištění

Domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Současně platí, že jedna osoba nemůže být zároveň členem více domácností. Soužití osob ve společné domácnosti je při výpočtu důchodu podmínkou zejména pro zápočet náhradní doby nazývané doba péče o osobu bezmocnou do doby pojištění, pokud nejde o osoby blízké.

Domácnost – nemocenské pojištění

Domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Soužití osob ve společné domácnosti je v nemocenském pojištění podmínkou pro získání nároku na ošetřovné.

Domov pro seniory

Služba domov pro seniory patří mezi služby sociální péče. Je určena osobám, které mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku a jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

poskytnutí ubytování,
poskytnutí stravy,
pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
sociálně terapeutické činnosti,
aktivizační činnosti
a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Jde o pobytovou sociální službu.

Služba je poskytována za úhradu, maximální výše úhrad za vykonávání některých činností při poskytování služby je regulována vyhláškou k zákonu o sociálních službách.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)
(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Domovy pro osoby se zdravotním postižením

Domovy pro osoby se zdravotním postižením patří mezi služby sociální péče. Jsou určeny osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení a jejich situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

poskytnutí ubytování,
poskytnutí stravy,
pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
sociálně terapeutické činnosti
a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Jde o pobytovou sociální službu.

V domovech pro osoby se zdravotním postižením mohou být při plnění zákonných podmínek a s ohledem na specifické potřeby osob se zdravotním postižením vykonávány ústavní výchova, výchovná opatření nebo předběžné opatření. Tyto pojmy označují opatření uložená soudem s cílem ochrany dítěte, jehož vývoj je vážně ohrožen. První dvě soudem uložená rozhodnutí jsou vykonávána, až když nabydou právní moci. Předběžné opatření může být uloženo v situaci, kdy je nutné předejít naléhavému ohrožení vývoje dítěte. S ohledem na potřebu jeho okamžitého provedení je vykonatelné ještě před tím, než soud vynese pravomocné rozhodnutí, kterým bude návrh na uvalení výchovného opatření nebo ústavní výchovy přijat nebo zamítnut.

Služba je poskytována za úhradu, maximální výše úhrad za vykonávání některých činností při poskytování služby je regulována vyhláškou k zákonu o sociálních službách.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)
(zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních)
(zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže)
(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Domovy se zvláštním režimem

Domovy se zvláštním režimem patří mezi služby sociální péče. Jsou určeny osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění nebo závislosti na návykových látkách, a osobám se stařeckou demencí, Alzheimerovou demencí a ostatními typy demencí, jež mají sníženou soběstačnost z důvodu těchto onemocnění, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Režim v těchto zařízeních při poskytování sociálních služeb je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob. Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

poskytnutí ubytování,
poskytnutí stravy,
pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
sociálně terapeutické činnosti,
aktivizační činnosti
a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Jde o pobytovou sociální službu.

Služba je poskytována za úhradu, maximální výše úhrad za vykonávání některých činností při poskytování služby je regulována vyhláškou k zákonu o sociálních službách.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)
(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Doprovod do zdravotnického zařízení

Osoba, která doprovází dítě při hospitalizaci v nemocnici (zdravotnickém zařízení lůžkové péče), je v dočasné pracovní neschopnosti. O vzniku dočasné pracovní neschopnosti rozhoduje ošetřující lékař dítěte v nemocnici. Pokud má pojištěnec již před přijetím do nemocnice jako průvodce dítěte nárok na peněžitou pomoc v mateřství, tento nárok se nepřerušuje a pracovní neschopnost se neuznává. O přijetí pojištěnce jako průvodce dítěte do šesti let věku rozhoduje zdravotnické zařízení. Pokud je dítě starší, musí dát k přijetí průvodce souhlas revizní lékař zdravotní pojišťovny.

Druh sociální služby

Rozdělení sociálních služeb podle druhu služby je nejdůležitější způsob rozlišení sociálních služeb. Je založeno na více stěžejních charakteristikách sociálních služeb, které se u různých sociálních služeb liší. K nejdůležitějším charakteristikám odlišujícím jednotlivé druhy sociálních služeb patří:

okruh osob, kterým je služba určena, a životních potřeb, jež svým uživatelům pomáhá uspokojit,
konkrétní typ a charakter jevů, díky nimž se osoba ocitá v nepříznivé sociální situaci nebo je nepříznivou sociální situací či sociálním vyloučením ohrožena,
oblast nebo oblasti, ve které se využívání sociální služby projevuje (např. uspokojení základních životních potřeb, péče o svěřenou osobu nebo osobu závislou na péči, zvládání vlastní finanční situace, pracovní uplatnění, bydlení, ohrožení nežádoucími společenskými jevy apod.)
a činnosti, které jsou vykonávány při poskytování sociálních služeb.

U jednotlivých druhů sociálních služeb se liší i další důležité okolnosti (např. formy jejich poskytování, odlišná odbornost pracovníků, kteří služby poskytují, apod.).

Současná legislativní úprava rozeznává 33 druhů sociálních služeb, u kterých jsou jednoznačně specifikovány činnosti vykonávané při jejich poskytování a je u nich specifikován také okruh osob, kterých se týkají, situace, při nichž je služba poskytována, nebo konkrétní cíle služby. Druhy sociálních služeb definované v právním řádu spadají do tří základních kategorií: sociální poradenství, služby sociální péče (14 druhů sociálních služeb) a služby sociální prevence (18 druhů sociálních služeb). > (zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

Dům na půl cesty

Domy na půl cesty patří mezi služby sociální prevence. Jsou určeny zpravidla osobám do 26 let věku, které po dosažení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy (tj. dětský diagnostický ústav, dětský domov, dětský domov se školou nebo výchovný ústav), popřípadě pro osoby z jiných zařízení pro péči o děti a mládež a pro osoby, které jsou propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody (vazební věznice, věznice) nebo ochranné léčby (soudem nařízená ústavní léčba v psychiatrické léčebně). Způsob poskytování sociálních služeb v těchto zařízeních je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob. Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

poskytnutí ubytování,
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
sociálně terapeutické činnosti
a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí. Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Jde o pobytovou sociální službu.

Poskytnutí ubytování a stravy (pomoc při jejím zajištění) jsou u této služby poskytovány za úhradu, a to v maximální výši, která je stanovena ve vyhlášce k zákonu o sociálních službách.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)
(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Existenční minimum

Existenční minimum je zákonem určený minimální příjem nezbytný pro zajištění základní výživy a základních osobních potřeb. Nejsou v něm zahrnuty nezbytné náklady na bydlení. Má umožnit pouze základní přežití, proto je také označována minimální hranice příjmů. Nelze jej uplatnit na nezaopatřené dítě nebo příjemce starobního důchodu či osobu ve třetím stupni invalidity a u osoby starší 68 let. Má motivovat jedince k soběstačnosti (samostatnosti) a nespoléhání se na sociální dávky. Nízkou úrovní se snaží přimět jedince aktivně zvyšovat svůj příjem. Pokud se jedinec nesnaží aktivně zvýšit své příjmy, nehledá si zaměstnání nebo odmítá nabídky úřadu práce na zaměstnání a žádá o sociální dávky, je základem pro jejich výpočet existenční minimum namísto životního minima.

(zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu)

Forma poskytování sociální služby

Forma poskytování představuje jednu z nejdůležitějších charakteristik sociální služby (podobně jako druh sociální služby nebo činnosti vykonávané při poskytování sociálních služeb. Umožňuje rozlišit, jakým způsobem je sociální služba poskytována podle místa jejího poskytování z pohledu jejího uživatele.

Lze rozlišit tři odlišné formy poskytování sociální služby. Terénní formou je služba poskytována tak, že ji uživatel může využívat ve své domácnosti nebo v jakémkoli jiném prostředí, kde žije nebo se běžně pohybuje (viz heslo přirozené sociální prostředí). Ambulantní forma představuje způsob poskytnutí služby v zařízení sociálních služeb, kdy je služba poskytnuta uživateli, který toto zařízení navštěvuje, ale nemá v něm zajištěné ubytování (tj. přenocování přímo v zařízení nebo v jiné budově, jež je využívána při poskytování této sociální služby). U pobytové formy je uživatelům služby společně s poskytovanými sociálními službami zajištěno také ubytování.

U jednotlivých druhů sociálních služeb je v zákoně určeno, v jaké mohou být poskytovány formě. Pouze jednou z uvedených forem lze poskytovat 18 druhů sociálních služeb. U 11 druhů sociálních služeb jsou možné dvě formy jejich poskytování a u čtyř všechny tři. U některých sociálních služeb, které je možné poskytovat ve více formách, se mohou dostupné formy jejich poskytování lišit u konkrétních poskytovatelů sociálních služeb i u jednotlivých jimi poskytovaných služeb.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

Chráněné bydlení

Služba chráněné bydlení patří mezi služby sociální péče. Je určena osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Chráněné bydlení má formu skupinového, popřípadě individuálního bydlení. Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,
poskytnutí ubytování,
pomoc při zajištění chodu domácnosti,
pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
sociálně terapeutické činnosti
a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Jde o pobytovou sociální službu.

Služba je poskytována za úhradu, maximální výše úhrad za vykonávání některých činností při poskytování služby je regulována vyhláškou k zákonu o sociálních službách.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)
(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Invalidita

Invalidita je jednou z podmínek nároku na invalidní důchod. Pojištěnec je invalidní, pokud je okresní správou sociálního zabezpečení uznán za invalidního. Invalidita je dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav zapříčiňující pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Ztrátu pracovní schopnosti stanoví tzv. posudkový lékař v rámci zjišťující nebo kontrolní lékařské prohlídky.

Jestliže pracovní schopnost pojištěnce klesla

nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jde o invaliditu prvního stupně;
nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jde o invaliditu druhého stupně;
nejméně o 70 %, jde o invaliditu třetího stupně.

Zdravotní stav se může v čase měnit, takže na základě kontrolní prohlídky může být pokles pracovní schopnosti stanoven odlišně od předchozí lékařské prohlídky.

Invalidní důchod

Invalidní důchod získá ten, jehož schopnost pracovat poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu aspoň o 35 % a nedosáhl věku 65 let. Aby mohl být invalidní důchod přiznán, musí být splněna též podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod, nejde-li o invaliditu vzniklou následkem pracovního úrazu, nemoci z povolání nebo z některých příčin souvisejících s obranou státu. Potřebná doba je odstupňována podle věku v době vzniku invalidity. Výše invalidního důchodu je stanovena součtem základní výměry a procentní výměry a liší se podle stupně invalidity. Pokud invalidita třetího stupně vznikla před dosažením věku 18 let, stanoví se nárok na invalidní důchod podle zvláštních pravidel; ta platí i pro některé další mladé invalidy.

Kompetence lékařské posudkové služby

Úkolem lékařské posudkové služby je posuzovat prostřednictvím svých posudkových lékařů: invaliditu a stupně invalidity, dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dítěte a jeho neschopnost vykonávat z důvodu tohoto zdravotního stavu výdělečnou činnost. Dále lékařská posudková služba posuzuje stupeň závislosti osoby pro účely příspěvku na péči, zda má někdo nárok na status osoby zdravotně znevýhodněné a zdravotní stav osoby pro účely poskytnutí příspěvku na mobilitu a na zvláštní pomůcku nebo pro účely řízení o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. Zdravotní stav se posuzuje pro jednotlivé oblasti rozdílně, takže zdravotní postižení, které splňuje zdravotní podmínku pro přiznání jedné dávky, nemusí odpovídat přiznání jiné dávky. Pro oblast nemocenského pojištění posuzují zdravotní stav ošetřující lékaři, úkolem lékařské posudkové služby v této oblasti je: posuzovat pracovní schopnost dočasně práceneschopných pojištěnců po uplynutí podpůrčí doby, kontrolovat posuzování zdravotního stavu a dočasné pracovní neschopnosti ošetřujícími lékaři, ukončovat dočasnou pracovní neschopnost ve zvláštních případech stanovených zákonem. V některých případech má lékařská posudková služba kompetenci k udělení souhlasu, aby si pojištěnec v době dočasné pracovní neschopnosti mohl volit dobu vycházek podle aktuálního zdravotního stavu. Další úkoly má lékařská posudková služba při komunikaci se zahraničím v rámci koordinace sociálního zabezpečení. Vždy platí, že lékařská posudková služba pouze posuzuje zdravotní stav a nevydává rozhodnutí v dané věci. To vydává příslušný orgán na základě tohoto posudku a jiných skutečností. Odvolat se nelze proti samotnému posudku, ale v případě nesouhlasu s posudkem je třeba napadnout až rozhodnutí vydané na základě posudku, a to v souladu s poučením o možnostech odvolání, které je vždy obsaženo v rozhodnutí.

Kontrolní lékařská prohlídka

Kontrolní lékařská prohlídka ověřuje, zda přetrvává dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a jeho důsledky opravňující osobu k pobírání některé dávky sociálního zabezpečení. Již přiznaný invalidní důchod tak může být na základě výsledku kontrolní lékařské prohlídky odebrán nebo může být snížena jeho výše z důvodu snížení stupně invalidity. To platí obdobně i pro nárok na jiné dávky podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem (například příspěvek na péči nebo průkaz osoby se zdravotním postižením). Prohlídku provede posudkový lékař okresní správy sociálního zabezpečení v době stanovené při předcházející lékařské prohlídce nebo na základě podnětu jiného orgánu nebo pokud jsou zjištěny skutečnosti, které by mohly být pro rozhodnutí významné.

Lékařská posudková služba sociálního zabezpečení

Lékařská posudková služba sociálního zabezpečení vydává posudky o zdravotním stavu ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, státní sociální podpory, sociálních služeb pro účely zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a pro účely zaměstnanosti (ve věci statusu osoby zdravotně znevýhodněné). V nemocenském pojištění má lékařská posudková služba zejména roli kontrolní – kontroluje posuzování dočasné pracovní neschopnosti ošetřujícími lékaři. Lékařská posudková služba působí v rámci organizace okresní správy sociálního zabezpečení, České správy sociálního zabezpečení a na Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR. Posudkovou činnost vykonávají především posudkoví lékaři v rámci okresních správ sociálního zabezpečení, posudkoví lékaři v rámci České správy sociálního zabezpečení a posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Lékařská posudková služba vydává ve všech oblastech působení vždy jen posudek o zdravotním stavu, nikoliv rozhodnutí o dávce samotné (nebo případně rozhodnutí o zdravotním průkazu). Rozhodnutí vydává orgán sociálního zabezpečení, který si posudek u lékařské posudkové služby vyžádal jako podklad pro rozhodnutí. Pokud posuzovaná osoba s posudkem zdravotního stavu nesouhlasí, může se odvolat prostřednictvím orgánu, který vydal rozhodnutí na základě posudku. Zdravotní stav je pak posuzován znovu, tentokrát však jiným posudkovým orgánem. Pokud někdo nesouhlasí s rozhodnutím o odvolání či s rozhodnutím o námitkách, může podat žalobu o přezkoumání k soudu. Žalobu je však třeba podat až po ukončení odvolacího řízení nebo námitkového řízení u invalidních důchodů.

Minimální důchod

Minimální důchod není v zákonech výslovně stanoven, ale jeho výši lze odvodit pro každý rok (pro rok 2015 činí 3 170 Kč). K této hodnotě lze dojít na základě jednoduchého výpočtu. Výše důchodu se určí součtem základní výměry a procentní výměry důchodu. Výše základní výměry důchodu je stanovena pevnou částkou (pro rok 2015 je to 2 400 Kč). Procentní výměra důchodu je stanovena jako 1,5 % výpočtového základu za každý rok doby pojištění, takže je u každého vypočtena individuálně. Minimálně však musí činit 770 Kč, a to i pokud vychází u některé osoby jako nižší. Jestliže tedy mluvíme o starobních důchodech (s výjimkou polovičního důchodu) a invalidním důchodu, nelze pojištěnci vypočítat důchod pod 3 170 Kč.

Nácvik soběstačností

Nácvikem soběstačnosti (v právní úpravě je používáno označení „nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění”) se rozumí jedna z činností při poskytování sociálních služeb. Tato činnost zahrnuje např. tyto úkony přispívající k sociálnímu začlenění: nácvik obsluhy běžných zařízení a spotřebičů, nácvik péče o domácnost (péče o oděvy, úklid, drobné údržbářské práce, chod kuchyně, nákupy), nácvik péče o děti, nácvik dovedností potřebných k úředním úkonům, například vlastnoručního podpisu apod.

(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Náhradní doba pojištění

Jde o období, kdy pojištěnec neodvádí pojistné, přesto se mu však toto období započítává při stanovení výše důchodu i pro účely stanovení nároku na důchod jako doby pojištění. To však platí u starobního důchodu pod podmínkou, že občan získal za život minimálně jeden rok (tj. 365 dnů) doby pojištění na základě výdělečné činnosti. Náhradními dobami např. jsou:

doba péče o dítě,
doba péče o osobu bezmocnou, doba péče o osobu bezmocnou nebo závislou na pomoci jiné osoby,
doba pobírání plného invalidního důchodu a invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně,
doba studia do 31. prosince 2009,
doba výkonu vojenské služby.

Náhradní doby se nezapočítávají do 18 let věku a většina z nich se započítává při stanovení výše důchodu nebo při stanovení nároku na důchod jen z 80 % jejich délky.

Neformální péče

Neformální péče je označení pro poskytování péče nebo jiné pomoci a podpory, kterou osoba blízká nebo asistent sociální péče poskytuje osobě závislé na péči jiné fyzické osoby. Pojem neformální péče tak odkazuje pouze na péči o osobu závislou na péči, nikoliv na všechny formy podpory a pomoci, které mohou být poskytnuty osobám v nepříznivé sociální situaci nebo osobám ohroženým nepříznivou sociální situací či sociálním vyloučením.

Při neformální péči je podpora a pomoc poskytována osobám, na jejichž situaci a potřeby se zaměřují služby sociální péče, tj. skupina sociálních služeb, která je poskytována osobám závislým na péči, jež nemají nebo mají jen omezenou schopnost řešit svoji nepříznivou sociální situaci související především s věkem nebo nepříznivým zdravotním stavem. Kromě podobného okruhu osob, kterým je určena, mohou být u neformální péče a služeb sociální péče podobné také některé jejich cíle, obsahové zaměření, činnosti apod. Na rozdíl od služeb sociální péče je ale podpora a pomoc zcela nebo z větší části poskytována osobou blízkou nebo asistentem sociální péče. Sociální služby buď nejsou využívány vůbec, jejich využívání neformální péči pouze doplňuje, pomáhá při řešení některých specifických situací (např. přechodné využívání sociální služby v době, kdy osoba blízká nemůže poskytovat péči osobě závislé na péči) apod.

Možnosti poskytování péče, podpory a pomoci osobám závislým na péči tak určují faktory, které patří do dvou velmi odlišných skupin: dostupnost a kvalita služeb sociální péče na jedné straně a podmínky pro poskytování neformální péče, možnosti a míra jejího využívání, spokojenost s poskytovanou péčí atd na straně druhé. V některých případech je poskytování neformální péče blízkými osobami účinnější a účelnější než využití sociální služby Také jsou při něm využity zdroje, jež jsou osobě dostupné v jejím přirozeném sociálním prostředí. Na druhou stranu sociální služby výrazně rozšiřují možnosti podpory a pomoci, které lze zajistit prostřednictvím neformální péče (ochrana před dalšími nepříznivými situacemi nebo podpora a pomoc při jejich řešení, podpora činnosti pečovatelů apod. – více viz služby sociální péče) a především nabízejí podporu a pomoc v případech, kdy osoba závislá na péči nemá možnost získání potřebné podpory a pomoci ve svém okolí, poskytování péče překračuje možnosti a schopnosti osoby blízké apod. Pokud byl osobě závislé na péči přiznán příspěvek na péči, může tato osoba tuto dávku nebo její část využít podle svých vlastních preferencí jak k nákupu odpovídajících sociálních služeb, tak k uhrazení péče, kterou jí poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče. V zákonem vymezených případech může být příjemcem příspěvku na péči namísto osoby závislé na péči také osoba blízká (pokud je zákonným zástupcem nebo opatrovníkem osoby závislé na péči, pokud jí byla nezletilá oprávněná osoba svěřena do péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu nebo pokud byla osoba blízká krajskou pobočkou Úřadu práce ČR ustanovena zvláštním příjemcem příspěvku na péči). Platná právní úprava vytváří a částečně reguluje pouze základní podmínky pro poskytování a rozvoj neformální péče na rozdíl od oblasti sociálních služeb, jejichž poskytování se řídí rozsáhlejší právní úpravou.

Nekolidující zaměstnání

Nekolidující zaměstnání je výkon činnosti uchazeče o zaměstnání na základě pracovního poměru, pokud měsíční výdělek nepřesáhne polovinu minimální mzdy, nebo výkon činnosti na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, který nebrání zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, jestliže měsíční odměna nebo odměna připadající na jeden měsíc za období, za které přísluší, nepřesáhne polovinu minimální mzdy. Uchazeči o zaměstnání není po dobu trvání nekolidujícího zaměstnání podpora v nezaměstnanosti poskytována, její vyplácení je po tuto dobu pozastaveno.

(zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů)

Nemocenské pojištění

Systém nemocenského pojištění finančně zabezpečuje výdělečně činné osoby při krátkodobé ztrátě příjmu z důvodu nemoci, úrazu nebo nařízené karantény, vzniku potřeby ošetřování nebo péče o člena domácnosti, v těhotenství, mateřství a při převzetí dítěte do péče. Účast na nemocenském pojištění vzniká u zaměstnanců ze zákona a je povinná. Osoby samostatně výdělečně činné mohou být účastny nemocenského pojištění („platit si ho”) dobrovolně.

Z nemocenského pojištění jsou poskytovány čtyři peněžité dávky, a to nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, ošetřovné a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Nemocenské pojištění je upraveno zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů). Pojistné na nemocenské pojištění upravuje zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Nepříznivá sociální situace

Označení nepříznivá sociální situace zahrnuje různé životní situace, ve kterých je osoba ohrožena sociálním vyloučením (tj. může být ohrožena nebo narušena schopnost osoby uspokojovat základní potřeby, žít ve svém běžném prostředí způsobem, který je ve společnosti považován za obvyklý apod.) a nemůže nebo má oslabenou schopnost (např. z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby atd.) tuto situaci sama nějakým způsobem řešit.

Nepříznivé sociální situace jsou velmi různorodé a týkají se odlišných oblastí, jako např. zdravotní stav, finanční nouze, pracovní či jiné návyky, ztráta bydlení nebo nevyhovující bydlení, ohrožení různými nežádoucími společenskými jevy apod.

K předcházení vzniku nepříznivých sociálních situací a při jejich řešení může osoba využít sociální služby. Existence více různých druhů sociálních služeb a možnost poskytování některých služeb více různými formami umožňují osobě vyhledat a zvolit formu podpory nebo pomoci, která

nejlépe odpovídá charakteru konkrétní nepříznivé sociální situace,
vyhovuje individuálním potřebám osoby v této situaci
a může této osobě při řešení její konkrétní životní situace nejlépe pomoci.

Výraznou oporu mohou osobám v nepříznivé sociální situaci poskytovat také rodiny ohrožených osob, jejich přátelé, osoby žijící v jejich sousedství nebo jiné blízké osoby žijící v jejich přirozeném sociálním prostředí či asistent sociální péče. Platná právní úprava kromě podmínek pro poskytování sociálních služeb vytváří a částečně reguluje i základní podmínky pro poskytování a rozvoj neformální péče.

Nízkoprahové služby a zařízení

Jako nízkoprahové jsou označovány sociální služby nebo zařízení sociálních služeb, které jsou poskytované způsobem umožňujícím co nejvíce snížit vliv různých objektivních a subjektivních překážek, které by mohly bránit využívání služby nebo od něho odrazovat osoby, kterým je určena.

Nízkoprahové služby jsou proto koncipovány jako bezplatné nebo je výše případné úhrady za využití služby či některých jejích činností nastavena tak, aby se pro zájemce o službu nestala nepřekonatelnou překážkou. Podstatnou okolností jsou také jejich dobrá dopravní dostupnost, vhodně nastavená provozní doba, možnost využívání služeb bez nutnosti uvádět osobní údaje tam, kde by to jinak bylo nezbytné (např. pro účely smlouvy), nebo to, že existuje jen minimum pravidel (případně „kontraindikací” apod.) bránících nebo omezujících jejich využívání (např. v kontaktním centru sice je zakázáno jakékoli nakládání s omamnými látkami, ale i osoba pod vlivem těchto látek může služby tohoto zařízení využít).

Pro nízkoprahové služby je často příznačné také spíše postupné budování důvěry uživatelů v organizaci a její personál, tak aby osoby, které se setkávají se službou poprvé, neztratily důvěru nebo zájem o její využívání např. kvůli příliš vysokým nárokům na jejich zapojení apod. Nízko- prahové služby tak velice často jejich uživatelům umožňují uspokojení potřeb, které nevyžadují těsnější spolupráci, opakovaný kontakt, větší zájem či úsilí jejich uživatele (např. v případě kontaktních center může jít o pomoc při osobní hygieně, výměnu infekčního materiálu nebo např. snižování zdravotních dopadů spojených s rizikovým způsobem života). Zároveň ale mohou nízkoprahové služby svým uživatelům nabídnout činnosti, které předpokládají větší zájem a spolupráci ze strany uživatele v situaci, kdy o tyto další služby uživatel projeví zájem (např. zprostředkování kontaktů na léčebná zařízení, jež mohou uživateli pomoci k trvalé abstinenci apod.).

Odlehčovací služby

Odlehčovací služby patří mezi služby sociální péče. Jsou určeny osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, o něž je jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí. Jejich cílem je umožnit pečující fyzické osobě nezbytný odpočinek nebo prostor k zajištění vlastních potřeb (např. zdravotní a lázeňské péče). Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,
poskytnutí ubytování v případě pobytové služby,
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
sociálně terapeutické činnosti,
pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí
a výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba může být poskytována terénní, ambulantní a pobytovou formou. Služba je poskytována za úhradu, maximální výše úhrad za vykonávání některých činností při poskytování služby je regulována vyhláškou k zákonu o sociálních službách.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)
(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Okresní správa sociálního zabezpečení

Okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ) jsou nižším stupněm organizační struktury České správy sociálního zabezpečení. Zajišťují informační servis a komunikaci s pojištěnci a zaměstnavateli v regionech a plní řadu přípravných úkolů. Okresní správu sociálního zabezpečení v Praze a v Brně nahrazuje Pražská správa sociálního zabezpečení, resp. Městská správa sociálního zabezpečení Brno, a jejich územní pracoviště.

Osoba blízká – sociální služby

Osoba blízká je označení osoby pečující o osobu závislou na péči jiné fyzické osoby, která poskytuje péči proto, že má k osobě závislé na péči příbuzenský nebo nepříbuzenský vztah, těsné přátelské vazby, žije v jejím sousedství apod. a neposkytuje tuto péči jako profesionální pečovatel/ ka (osoba vykonávající péči jako podnikatelskou činnost nebo osoba v pracovněprávním poměru s poskytovatelem sociálních služeb, poskytovatelem zdravotních služeb či jinou obdobně zaměřenou organizací, která poskytuje sociální služby nebo služby, které pomáhají při zajištění péče nebo poskytování podpory či pomoci osobám závislým na péči). Pro situaci, kdy péči o osobu závislou na péči poskytuje osoba blízká, je používáno označení neformální péče.

Pokud byl osobě závislé na péči přiznán příspěvek na péči, může tato osoba celou tuto dávku nebo její část poskytnout osobě blízké na úhradu nákladů spojených s poskytovanou péčí. V zákonem vymezených případech může být příjemcem příspěvku na péči místo osoby závislé na péči také osoba blízká (pokud je zákonným zástupcem nebo opatrovníkem osoby závislé na péči, pokud jí byla nezletilá oprávněná osoba svěřena do péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu nebo pokud byla osoba blízká krajskou pobočkou Úřadu práce ČR ustanovena zvláštním příjemcem příspěvku na péči).

Osoba blízká – důchodové pojištění

Osobou blízkou je pro důchodové účely (na rozdíl od občanského zákoníku) manžel, příbuzní v řadě přímé, děti vlastní nebo osvojené, dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů, sourozenci, zeť, snacha a manžel rodiče, a to kteréhokoli z manželů.

Osoba se zdravotním postižením

Osoba se zdravotním postižením je osoba se zdravotním handicapem, která je orgánem sociálního zabezpečení uznána invalidní ve třetím stupni, tj. osoba s těžším zdravotním postižením, invalidní v prvním či druhém stupni nebo zdravotně znevýhodněnou. Skutečnost, že je osobou se zdravotním postižením, která je orgánem sociálního zabezpečení uznána invalidní v prvním, druhém nebo třetím stupni, dokládá fyzická osoba posudkem nebo potvrzením orgánu sociálního zabezpečení. Skutečnost, že je osobou se zdravotním postižením, která je orgánem sociálního zabezpečení uznána osobou zdravotně znevýhodněnou, dokládá fyzická osoba potvrzením nebo rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení.

(zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů)

Osoba v hmotné nouzi

Osoba v hmotné nouzi je osoba či rodina, která nemá dostatečné příjmy a její celkové sociální a majetkové poměry neumožňují uspokojení základních životních potřeb na úrovni ještě přijatelné pro společnost. Současně si tyto příjmy nemůže z objektivních důvodů zvýšit, a vyřešit tak svoji nelehkou situaci vlastním přičiněním.

(zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi)

Osoba závislá na péči

Osobou závislou na péči je osoba, která nemá nebo má jen omezenou schopnost řešit svoji nepříznivou sociální situaci související především s věkem nebo nepříznivým zdravotním stavem vlastními silami. Tuto nepříznivou sociální situaci mohou pomoci řešit různé služby sociální péče. Péči, podporu nebo pomoc ale této osobě mohou poskytovat také osoby blízké a asistenti sociální péče (viz také heslo neformální péče). Osoba závislá na péči je osobou oprávněnou využívat sociální služby (viz také heslo uživatel sociálních služeb). Při splnění podmínek jí může být přiznán příspěvek na péči. Tato dávka je určena na úhradu nákladů souvisejících s péčí, kterou osobě závislé na péči poskytují poskytovatelé sociálních služeb, osoby blízké nebo asistenti sociální péče.

Osoba zdravotně znevýhodněná

Osoba zdravotně znevýhodněná má sice zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, pro výkon své práce ovšem potřebuje např. vhodně upravit pracovní prostředí, pracovní dobu a další pracovní podmínky. Schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou u zdravotně znevýhodněné osoby podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Osobou zdravotně znevýhodněnou však současně nemůže být osoba, která je osobou invalidní. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se považuje zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok a podstatně omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti, a tím i schopnost pracovního uplatnění. Skutečnost, že je fyzická osoba osobou zdravotně znevýhodněnou, rozhoduje a potvrzuje příslušná okresní správa sociálního zabezpečení.

(zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů)

Osobní asistence

Osobní asistence patří mezi služby sociální péče. Je určena osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
pomoc při osobní hygieně,
pomoc při zajištění stravy,
pomoc při zajištění chodu domácnosti,
výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím
a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba je poskytována terénní formou. Poskytována je bez časového omezení (to je jedna z hlavních odlišností od pečovatelské služby, která je poskytována pouze ve vymezeném čase) v přirozeném sociálním prostředí osoby, jež je jejím uživatelem. Služba je uživateli poskytována při činnostech, které potřebuje (tj. objedná si ji a využívá podle svých vlastních časových možností, na dobu a činnost, u kterých předpokládá, že bude potřebovat pomoci při jejich řešení, např. při zajištění úklidu domácnosti, při vyřízení osobních záležitostí apod.). Služba je poskytována za úhradu, maximální výše úhrad za vykonávání některých činností při poskytování služby je regulována vyhláškou k zákonu o sociálních službách.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)
(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Ošetřování nebo péče o člena domácnosti

Situace, kdy zaměstnanec nemůže vykonávat práci z důvodu potřeby ošetřování nebo péče o člena domácnosti, je v nemocenském pojištění pokryta ošetřovným. Nárok na ošetřovné má pojištěný zaměstnanec v případě ošetřování dítěte mladšího deseti let, pokud onemocnělo či utrpělo úraz, nebo ošetřování jiného člena domácnosti, jestliže jeho zdravotní stav vyžaduje ošetřování jinou osobou, nebo členky domácnosti, pokud její stav bezprostředně po porodu vyžaduje ošetřování jinou osobou. Nárok na ošetřovné vzniká také při péči o dítě mladší deseti let v případě uzavření školského nebo dětského zařízení z důvodu havárie, epidemie nebo jiné nepředvídatelné události, karantény, kdy dítě nemůže docházet do školského nebo dětského zařízení, nebo z důvodu, že osoba, která o dítě jinak pečuje, nemůže ze zdravotních důvodů o dítě pečovat. Při ošetřování (péči) se mohou dva členové domácnosti jednou vystřídat.

Ošetřovné

Na ošetřovné má nárok zaměstnanec, který nemůže pracovat z toho důvodu, že musí ošetřovat dítě mladší deseti let, pokud onemocnělo či utrpělo úraz, nebo jiného člena domácnosti, jestliže jeho zdravotní stav vyžaduje ošetřování jinou osobou, nebo členky domácnosti, pokud její stav bezprostředně po porodu vyžaduje ošetřování jinou osobou. Dále nárok na ošetřovné vzniká, pokud zaměstnanec musí pečovat o zdravé dítě mladší deseti let, protože školské nebo dětské zařízení bylo uzavřeno (z důvodu havárie, epidemie, jiné nepředvídané události), dítěti byla nařízena karanténa nebo osoba, která jinak o dítě pečuje, sama onemocněla. Podmínkou nároku na ošetřovné (viz také heslo „Ošetřování nebo péče o člena domácnosti”) je, že ošetřovaná osoba žije se zaměstnancem v domácnosti; to neplatí v případě ošetřování nebo péče o dítě mladší deseti let rodičem. Zaměstnanec nemůže uplatnit nárok na ošetřovné na dítě, na které již jiná osoba (zpravidla druhý z rodičů) uplatnila nárok na peněžitou pomoc v mateřství nebo rodičovský příspěvek (s výjimkou situace, kdy tato osoba sama nemůže o dítě pečovat). Při ošetřování (péči) se mohou osoby žijící v domácnosti jednou vystřídat.

Ošetřovné se vyplácí nejdéle devět kalendářních dnů, 16 kalendářních dnů v případě osamělého zaměstnance, který má v trvalé péči aspoň jedno dítě ve věku do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku; tato doba se přerušuje po dobu, po kterou byla ošetřovaná osoba v lůžkové péči zdravotnického zařízení. Výše ošetřovného od prvního kalendářního dne je 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu za kalendářní den.

Nárok na ošetřovné nemají mimo jiné osoby samostatně výdělečně činné, zaměstnanci pracující na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti, zaměstnanci vykonávající zaměstnání malého rozsahu nebo domáčtí zaměstnanci.

Ošetřující lékař

Ošetřujícím lékařem je zdravotnické zařízení, které svými lékaři poskytuje pojištěnci nebo jiné posuzované osobě ambulantní, ústavní nebo lázeňskou péči, a zařízení závodní preventivní péče při ošetřování pojištěnce v rámci první pomoci, pokud má oprávnění k léčebné péči. Posuzování zdravotního stavu je ošetřující lékař oprávněn vykonávat jen v rozsahu své odbornosti. Ošetřujícím lékařem není zařízení záchranné služby a pohotovostní služby

Pečovatelská služba

Pečovatelská služba patří mezi služby sociální péče. Je určena osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, a rodinám s dětmi, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,
pomoc při zajištění chodu domácnosti
a zprostředkování kontaktu se společenským prostředím.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba může být poskytována terénní a ambulantní formou. Služba je v domácnostech i v zařízeních sociálních služeb poskytována ve vymezeném čase (to je jedna z hlavních odlišností od osobní asistence, která je poskytována bez časového omezení).

Služba je poskytována za úhradu, maximální výše úhrad za vykonávání některých činností při poskytování služby je regulována vyhláškou k zákonu o sociálních službách.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)
(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Pobytová sociální služba

Pobytová sociální služba je sociální služba, u které je při jejím poskytování uživatelům zajištěno také ubytování přímo v zařízení sociálních služeb nebo v jiné budově, která je využívána při poskytování sociálních služeb. V pobytové formě může být poskytováno 14 z celkového počtu 33 druhů sociálních služeb (z toho devět druhů sociálních služeb může být poskytováno výhradně v pobytové formě, jedna současně v pobytové a ambulantní formě a čtyři všemi třemi formami poskytování sociálních služeb).

Mezi službami poskytovanými v pobytové formě patří některé služby sociální péče (např. domov pro seniory nebo chráněné bydlení aj.) i některé služby sociální prevence (např. azylové domy, domy na půl cesty aj.).

> (zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

Podmínky nároku na dávky nemocenského pojištění

Obecnou podmínkou nároku na dávky nemocenského pojištění je účast na nemocenském pojištění nebo (pro nemocenské a peněžitou pomoc v mateřství) trvání ochranné lhůty v tom dni, v němž vznikla sociální událost (např. pracovní neschopnost). Dále musejí být pro každou dávku (nemocenské, peněžitou pomoc v mateřství, ošetřovné a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství) splněny konkrétní podmínky nároku, tj. vznik sociální události, a v případě peněžité pomoci v mateřství a pro osoby samostatně výdělečně činné u nemocenského a peněžité pomoci v mateřství také stanovená doba trvání pojištění (tzv. čekací doba). V případě souběhu pojištění (např. při dvou zaměstnáních) se podmínky pro vznik nároku na dávku posuzují v každém pojištění samostatně. Každá dávka (s výjimkou vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství) je vyplacena jen jednou na základě příjmu ze všech pojištění.

Podpora samostatného bydlení

Podpora samostatného bydlení patří mezi služby sociální péče. Je určena osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

pomoc při zajištění chodu domácnosti,
výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
sociálně terapeutické činnosti,
pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba je poskytována terénní formou. Služba je poskytována za úhradu, maximální výše úhrad za vykonávání některých činností při poskytování služby je regulována vyhláškou k zákonu o sociálních službách.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)
(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Pohřebné

Pohřebným, jež je dávkou státní sociální podpory, stát přispívá na náklady spojené s pohřbem osobě, která vypravila pohřeb nezaopatřenému dítěti nebo rodiči nezaopatřeného dítěte. Podmínkou je, že zemřelá osoba měla ke dni úmrtí trvalý pobyt na území ČR. Nárok na pohřebné vzniká dnem pohřbení. Splňuje-li podmínky nároku více osob, pohřebné náleží jen jednou, a to osobě, která se o ně přihlásí jako první. O pohřebné může žadatel požádat na kontaktním pracovišti příslušné krajské pobočky Úřadu práce ČR prostřednictvím žádosti podané na předepsaném tiskopise, který je k dispozici na pobočkách Úřadu práce ČR nebo v elektronické podobě na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. O případném odvolání rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. > (zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře)

Pokles pracovní schopností

K poklesu pracovní schopnosti dochází z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, díky kterému se snižuje fyzický potenciál

a kvalifikační potenciál osoby. Pokles pracovní schopnosti je zároveň spojen s poklesem nebo úplným výpadkem příjmů z výdělečné činnosti.

Pokles pracovní schopnosti se stanoví v procentech a určuje ho posudkový lékař (případně posudková komise). Pro vznik invalidity mají

význam tři pásma poklesu. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla:

nejméně o 35 %, ale nejvíce o 49 %, jde o invaliditu prvního stupně,
nejméně o 50 %, ale nejvíce o 69 %, jde o invaliditu druhého stupně,
nejméně o 70 %, jde o invaliditu třetího stupně.

Pokračování pracovní neschopnosti

Pokud je pojištěnec po ukončení dočasné pracovní neschopnosti v následujícím kalendářním dni uznán znovu práceneschopným, považuje se tato pracovní neschopnost za pokračování předcházející pracovní neschopnosti. Z hlediska trvání pracovní neschopnosti jde tedy o tutéž pracovní neschopnost a takto se posuzuje i doba, po kterou bude nemocenské poskytováno (podpůrčí doba). To platí i v případě, že nová pracovní neschopnost byla uznána z jiného důvodu než předešlá. Naopak o pokračování pracovní neschopnosti nejde, pokud další pracovní neschopnost byla uznána k jiné pojištěné činnosti.

Pomáhající profese

Pomáhající profese je všeobecné označení pro profese zaměřené na pomoc druhým. Pojem zahrnuje lékařské obory, psychologii, pedagogiku a sociální práci (srov. heslo sociální pracovník). Mezi pracovníky působící v pomáhajících profesích lze kromě pracovníků vykonávajících tyto obory dále řadit zdravotní sestry, pracovníky v sociálních službách, učitele, manželské a rodinné poradce, fyzioterapeuty apod. Některé činnosti vykonávané profesionálními pracovníky zajišťují v některých případech také dobrovolní pracovníci (dobrovolníci).

Pomoc při péči o vlastní osobu

Pomocí při péči o vlastní osobu (v právní úpravě je používáno označení „pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu”) se rozumí jedna z činností při poskytování sociálních služeb. Tato činnost zahrnuje např. tyto úkony: pomoc při podávání jídla a pití, při oblékání, při samostatném pohybu, při přesunu na lůžko nebo vozík apod.

> (vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Pomoc při zajištění chodu domácností

Pomoc při zajištění chodu domácnosti je jednou z činností při poskytování sociálních služeb. Tato činnost zahrnuje např. tyto úkony: běžný úklid a údržba domácnosti, pomoc při zajištění velkého úklidu domácnosti, donáška vody, topení v kamnech, běžné nákupy, velké nákupy, praní, žehlení apod.

(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Poskytovatel sociálních služeb

Poskytovateli sociálních služeb jsou organizace, které poskytují jednu nebo více sociálních služeb splňujících podmínky stanovené v zákoně, registrovaných podle tohoto zákona a poskytovaných v souladu s ním. V případě nesplnění podmínek registrace (nebo jejich porušení a odebrání registrace) není na službu pohlíženo jako na sociální službu podle zákona o sociálních službách a její kvalitu nemohou garantovat instituce státní správy a krajské samosprávy, které kontrolují kvalitu sociálních služeb.

Poskytování sociálních služeb předpokládá nejen splnění zákonných podmínek týkajících se samotné poskytované sociální služby (tj. splnění podmínek nutných pro registraci služby, její registrace a následné poskytování služby v souladu s ní), ale i splnění některých požadavků, které musejí být splněny za celou organizaci (např. bezúhonnost právnické osoby).

Poskytovatelem sociálních služeb mohou být při splnění stanovených podmínek právnické osoby (Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, kraje, obce a jimi zřizované organizace, nestátní organizace) i fyzické osoby.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

Posudek o invaliditě

Řízení o přiznání invalidního důchodu nebo zvýšení invalidního důchodu (z důvodu vyššího stupně invalidity) se zahajuje na základě podání žádosti o invalidní důchod. Tato žádost se podává prostřednictvím okresní správy sociálního zabezpečení. O přiznání dávky rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení na základě posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti žadatele od lékařské posudkové služby. Výsledkem tohoto posouzení je posudek o invaliditě. Posouzení provádí posudkový lékař okresní správy sociálního zabezpečení, který zjišťuje, jestli jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a zda došlo k poklesu pracovní schopnosti a v jakém stupni. Pokud se dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav neprokáže a neprokáže se ani pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %, je invalidita vyloučena. Na základě závěrů o poklesu pracovní schopnosti a stupni invalidity posudkový lékař také určí, kdy došlo ke vzniku invalidity nebo ke změně stupně invalidity. Pokud posuzovaná osoba s posudkem nesouhlasí, může se odvolat v námitkovém řízení tak, že napadne rozhodnutí o dávce, nikoli samotný posudek zdravotního stavu. Posudek totiž nemá povahu rozhodnutí. V námitkovém řízení pak posuzuje zdravotní stav jiný posudkový lékař – lékař České správy sociálního zabezpečení. V námitkovém řízení pak Česká správa sociálního zabezpečení přijme na základě nového posudku rozhodnutí. Pokud ani s tímto rozhodnutím žadatel o dávku nesouhlasí, má možnost podat žalobu u soudu. Žalobu k soudu však nelze podat dříve, než je ukončeno námitkové řízení.

Posudkové komise

Pokud se někdo odvolá proti rozhodnutí krajské pobočky Úřadu práce ČR v řízení, kde je třeba posoudit zdravotní stav, vydávají v odvolacím řízení posudek o zdravotním stavu posudkové komise zřízené Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR. Tyto komise posuzují zdravotní stav osoby v odvolacím řízení ve věcech státní sociální podpory, sociálních služeb, dávek pro osoby se zdravotním postižením a dále rovněž pro účely soudních žalob ve věcech důchodového pojištění. Posudková komise musí mít minimálně tři členy: předsedu komise, který je posudkovým lékařem, tajemníka posudkové komise, jenž musí mít minimálně středoškolské vzdělání, a odborného lékaře některého klinického oboru. Stejně jako u posudku posudkového lékaře okresní správy sociálního zabezpečení není výsledkem jednání posudkové komise rozhodnutí o dávce, ale posudek o zdravotním stavu. Rozhodnutí o dávce vydá odvolací orgán sociálního zabezpečení (Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR) na základě tohoto nového posudku, popř. ve věcech důchodového pojištění nezávislý soud na základě provedeného dokazování.

Posudkový lékař

Posudkový lékař posuzuje zdravotní stav na žádost orgánu sociálního zabezpečení, který rozhoduje o nároku na dávku nebo nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením či o statusu osoby zdravotně znevýhodněné (o nároku na invalidní důchod, na příspěvek na péči, na některou z dávek pro osoby se zdravotním postižením). Při zjišťovací prohlídce nebo kontrolní prohlídce hodnotí posudkový lékař zdravotní stav posuzované osoby na základě zhodnocení zpráv od ošetřujícího praktického lékaře a odborných lékařů, popř. na základě vlastního vyšetření a zjištění; v případě posuzování stupně závislosti vychází i z výsledků sociálního šetření. Posudkový lékař může posuzované osobě nařídit i další konkrétní vyšetření v konkrétním zdravotním zařízení. Posudkový lékař není při hodnocení zdravotního stavu vázán jednotlivými lékařskými zprávami, ale hodnotí zdravotní stav jako celek a v posudku se musí vyrovnat se všemi zjištěnými skutečnostmi. Výsledkem prohlídky není rozhodnutí o dávce, ale posudek. Ten slouží pouze jako podklad pro orgán sociálního zabezpečení, který vydává rozhodnutí o dávce. Pokud posuzovaná osoba nesouhlasí s posudkem, může se odvolat až proti rozhodnutí, které bylo na základě posudku vydáno, podle poučení uvedeného v tomto rozhodnutí. V odvolacím řízení posudek vydává jiný posudkový orgán.

Potvrzení o pobírání důchodu

Potvrzení o pobírání důchodu mohou požadovat různé instituce například pro daňové účely nebo se takové potvrzení může přikládat k žádostem o poskytnutí sociálních služeb či pro získání některých slev. Potvrzení vydá na počkání v úředních hodinách okresní správa sociálního zabezpečení (v Praze územní pracoviště Pražské správy sociálního zabezpečení nebo klientské centrum České správy sociálního zabezpečení na adrese Křížová 25, Praha 5). Potvrzení lze získat také zasláním písemné žádosti na adresu ČSSZ, Křížová 25, 225 08 Praha 5 nebo e-mailem na podatelnu ČSSZ, podepsaným elektronickým podpisem. Žádost musí obsahovat číslo jednací, pod kterým je důchod vyplácen (to je rodné číslo důchodce). Potvrzení lze získat i prostřednictvím datové schránky ČSSZ či OSSZ nebo ePortálu ČSSZ pomocí služby „Potvrzení o výši a druhu pobíraného důchodu”.

Potvrzení o žití

Potvrzení o žití je dokument, kterým důchodce prokazuje, že je naživu a že mu náleží výplata důchodu. Použije se v situaci, kdy důchodce bydlí v jiném státě, nežli odkud mu je důchod vyplácen. Potvrzení o žití musí zejména obsahovat vlastnoruční podpis důchodce (jeho zákonného zástupce či opatrovníka), který je ověřen příslušnou institucí ve státě, v němž důchodce bydlí, např. notářem, institucí důchodového pojištění. Zaslání potvrzení o žití je stanoveno českým právem a je základní podmínkou pro výplatu českého důchodu osobám bydlícím mimo území České republiky.

Pracovní potenciál

Pracovní potenciál je zjišťován posudkovým lékařem při posouzení pracovní schopnosti. Jde o schopnost posuzované osoby vykonávat práci. Představuje fyzický potenciál, kvalifikační potenciál a rehabilitační potenciál posuzované osoby. Každý člověk disponuje vlastním rozsahem pracovního potenciálu. Pracovní potenciál posuzovaný s ohledem na schopnost vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jako zdroj příjmu se nazývá pracovní schopnost.

Pracovní rehabilitace

Pracovní rehabilitace je jedním z nástrojů podpory zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Jde o souvislou činnost zaměřenou na získání a udržení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postižením. Pracovní rehabilitace zahrnuje zejména poradenskou činnost zaměřenou na volbu povolání, volbu zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti, teoretickou i praktickou přípravu pro zaměstnání, zprostředkování, udržení a změnu zaměstnání a vytváření vhodných podmínek pro výkon zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti. Žádost o pracovní rehabilitaci se podává na Úřadu práce ČR podle místa bydliště.

(zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů)

Pracovní schopnost

Pracovní schopnost je schopnost plnit požadavky, které na osobu klade výkon soustavné výdělečné činnosti. Pracovní schopnost zjišťuje posudkový lékař/lékař OSSZ při lékařské prohlídce na základě posouzení zdravotního stavu, rozsahu a tíže omezení duševních, smyslových a tělesných schopností v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a posouzení kvalifikace, schopnosti rekvalifikace, stabilizace stavu a adaptace na zdravotní postižení. Přitom porovná aktuální stav pracovní schopnosti se stavem před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Závěry posudkového lékaře o tom, zda došlo u osoby v důsledku nepříznivého zdravotního stavu k poklesu pracovní schopnosti a jak velkému, jsou jedním z podkladů pro rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení o přiznání příslušné dávky důchodového pojištění.

Pracovník v sociálních službách

Pracovník v sociálních službách je kvalifikovaný pracovník, který uživatelům sociálních služeb

poskytuje přímou obslužnou péči v ambulantních nebo pobytových zařízeních sociálních služeb (viz také ambulantní sociální služba a pobytová sociální služba),
poskytuje pečovatelské činnosti v jejich domácnosti,
zajišťuje pro ně základní výchovnou nepedagogickou činnost (tj. především prohlubování a upevňování základních hygienických, společenských a pracovních návyků) nebo
pod dohledem sociálního pracovníka vykonává některé další specifické činnosti (např. základní sociální poradenství, výchovné, vzdělávací, aktivizační činnosti apod.).

Pracovník v sociálních službách při těchto činnostech využívá komunikační dovednosti a zajišťuje ochranu práv uživatelů sociálních služeb. Je připraven řešit nouzové a krizové situace, poskytuje pomoc při péči o vlastní osobu, ovládá metodické postupy pro poskytování sociálních služeb a pro plánování jejich poskytování podle osobních cílů uživatelů. Předpoklady pro výkon povolání pracovníka v sociálních službách jsou svéprávnost, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost odpovídající požadavkům stanoveným v příslušných právních předpisech. > (zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

(právní předpisy, ve kterých jsou stanoveny požadavky na odbornou způsobilost např. při výkonu povolání ošetřovatele, ergoterapeuta, sanitáře apod.)

Průkaz osoby se zdravotním postižením

Průkaz osoby se zdravotním postižením opravňuje svého držitele k získání zákonem stanovených výhod (např. vyhrazené místo k sedění v prostředcích MHD, slevy na jízdném). Nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením má osoba starší jednoho roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením, které má charakter dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace. Na průkaz osoby se zdravotním postižením mají nárok i osoby s poruchou autistického spektra. Existují tři typy průkazů osoby se zdravotním postižením – průkaz označený symbolem TP, průkaz označený symbolem ZTP a průkaz označený symbolem ZTP/P.

O průkaz osoby se zdravotním postižením může občan požádat na kontaktním pracovišti příslušné krajské pobočky Úřadu práce ČR prostřednictvím žádosti podané na předepsaném tiskopise, který je k dispozici na pobočkách Úřadu práce ČR nebo v elektronické podobě na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Součástí řízení je posouzení zdravotního stavu žadatele posudkovým lékařem okresní správy sociálního zabezpečení. O případném odvolání rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR.

(zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů)
(vyhláška č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením)

Průkaz označený symbolem TP

Průkaz označený symbolem TP (průkaz TP) je jedním z typů průkazů osoby se zdravotním postižením. Na průkaz označený symbolem TP má nárok osoba se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace včetně osob s poruchou autistického spektra. Středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí, v exteriéru je schopna chůze se sníženým dosahem a má problémy při chůzi okolo překážek a na nerovném terénu. Středně těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a zhoršenou schopnost orientace má jen v exteriéru. Držitel průkazu TP má nárok na:

vyhrazené místo k sedění ve veřejných dopravních prostředcích pro pravidelnou hromadnou dopravu osob s výjimkou dopravních prostředků, v nichž je místo k sedění vázáno na zakoupení místenky,
přednost při osobním projednávání své záležitosti, vyžaduje-li toto jednání delší čekání, zejména stání; za osobní projednávání záležitostí se nepovažuje nákup v obchodech ani obstarávání placených služeb, ani ošetření a vyšetření ve zdravotnických zařízeních.

Další výhody upravují zvláštní právní předpisy.

(zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů)
(vyhláška č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením)

Průkaz označený symbolem ZTP

Průkaz označený symbolem ZTP (průkaz ZTP) je jedním z typů průkazů osoby se zdravotním postižením. Nárok na něj má osoba s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace včetně osob s poruchou autistického spektra. Těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí a v exteriéru je schopna chůze se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti. Těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a v exteriéru má značné obtíže. Držitel průkazu ZTP má nárok na:

vyhrazené místo k sedění ve veřejných dopravních prostředcích pro pravidelnou hromadnou dopravu osob s výjimkou dopravních prostředků, v nichž je místo k sedění vázáno na zakoupení místenky,
přednost při osobním projednávání své záležitosti, vyžaduje-li toto jednání delší čekání, zejména stání; za osobní projednávání záležitostí se nepovažuje nákup v obchodech ani obstarávání placených služeb, ani ošetření a vyšetření ve zdravotnických zařízeních,
bezplatnou dopravu pravidelnými spoji místní veřejné hromadné dopravy (tramvajemi, trolejbusy, autobusy, metrem),
slevu 75 % jízdného ve druhé vozové třídě osobního vlaku a rychlíku ve vnitrostátní přepravě a slevu 75 % v pravidelných vnitrostátních spojích autobusové dopravy.

Další výhody upravují zvláštní právní předpisy.

(zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů)
(vyhláška č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením)

Průkaz označený symbolem ZTP/P

Průkaz označený symbolem ZTP/P (průkaz ZTP/P) je jedním z typů průkazů osoby se zdravotním postižením. Nárok na něj má osoba se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením pohyblivosti nebo orientace s potřebou průvodce včetně osob s poruchou autis- tického spektra. Zvlášť těžkým funkčním postižením pohyblivosti a úplným postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna chůze v domácím prostředí se značnými obtížemi, popřípadě není schopna chůze, v exteriéru není schopna samostatné chůze a pohyb je možný zpravidla jen na invalidním vozíku. Zvlášť těžkým funkčním postižením orientace a úplným postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu není schopna samostatné orientace v exteriéru. Držitel průkazu ZTP/P má nárok na:

vyhrazené místo k sedění ve veřejných dopravních prostředcích pro pravidelnou hromadnou dopravu osob s výjimkou dopravních prostředků, v nichž je místo k sedění vázáno na zakoupení místenky,
přednost při osobním projednávání své záležitosti, vyžaduje-li toto jednání delší čekání, zejména stání; za osobní projednávání záležitostí se nepovažuje nákup v obchodech ani obstarávání placených služeb, ani ošetření a vyšetření ve zdravotnických zařízeních,
bezplatnou dopravu pravidelnými spoji místní veřejné hromadné dopravy (tramvajemi, trolejbusy, autobusy, metrem),
slevu 75 % jízdného ve druhé vozové třídě osobního vlaku a rychlíku ve vnitrostátní přepravě a slevu 75 % v pravidelných vnitrostátních spojích autobusové dopravy,
bezplatnou dopravu průvodce veřejnými hromadnými dopravními prostředky v pravidelné vnitrostátní osobní hromadné dopravě,
bezplatnou dopravu vodicího psa, je-li úplně nebo prakticky nevidomý, pokud jej nedoprovází průvodce. Další výhody upravují zvláštní právní předpisy.

(zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů)
(vyhláška č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením)

Průvodcovské a předčitatelské služby

Průvodcovské a předčitatelské služby patří mezi služby sociální péče. Jsou určeny osobám, jejichž schopnosti jsou sníženy z důvodu věku nebo zdravotního postižení v oblasti orientace nebo komunikace. Tyto služby napomáhají jejich uživatelům vyřídit si osobně vlastní záležitosti. Služby mohou být poskytovány též jako součást jiných služeb. Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

zprostředkování kontaktu se společenským prostředím
a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba může být poskytována terénní a ambulantní formou.

Služba je poskytována za úhradu, maximální výše úhrad za vykonávání některých činností při poskytování služby je regulována vyhláškou

k zákonu o sociálních službách.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)
(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Přeměna invalidního důchodu na starobní (transformace)

Pokud někdo pobírá invalidní důchod a dosáhne věku 65 let, jeho nárok na invalidní důchod tímto dnem zanikne a nově mu vznikne nárok na starobní důchod v dosavadní výši. Lze pak podat žádost i o „normálně počítaný” starobní důchod.

Příjemce důchodu

Příjemcem důchodu je ten, komu je důchod vyplácen. Tím nemusí být vždy oprávněná osoba, která má na důchod nárok, ale je možné i přijímání důchodu zástupcem nebo opatrovníkem oprávněné osoby či zvláštním příjemcem. Je rovněž možné, aby oprávněný požádal pomocí zvláštního tiskopisu Českou správu sociálního zabezpečení, aby byla výplata důchodu prováděna na účet jeho manžela/manželky. Podmínkou ovšem je, že musí mít v okamžiku podání žádosti dispoziční právo k takovému bankovnímu účtu. S tímto způsobem výplaty důchodu musí manžel/manželka písemně souhlasit.

Přirozené sociální prostředí

Za přirozené sociální prostředí je považován souhrn všech vztahových vazeb a s tím souvisejících fyzických prostředí, ve kterých se osoba běžně pohybuje, tj. především rodina a sociální vazby k osobám v nejbližším okolí (především příbuzní v řadě přímé, sourozenci, manžel/ka, registrovaný/á partner/ka, případně další osoby), domácnost osoby a sociální vazby k dalším osobám, s nimiž sdílí domácnost, a místa, kde osoby pracují, vzdělávají se a realizují běžné sociální aktivity.

Příspěvek na mobilitu

Příspěvek na mobilitu je jednou z dávek pro osoby se zdravotním postižením. Nárok na tento příspěvek má osoba starší jednoho roku, která má nárok na průkaz označený symbolem ZTP nebo na průkaz označený symbolem ZTP/P (který byl přiznán podle předpisů účinných od 1. ledna 2014), pokud se opakovaně v kalendářním měsíci za úhradu dopravuje nebo je dopravována. Tomu, kdo využívá pobytové sociální služby (v domově pro osoby se zdravotním postižením, v domově pro seniory, v domově se zvláštním režimem nebo ve zdravotnickém zařízení ústavní péče), může být tento příspěvek přiznán jen z důvodů hodných zvláštního zřetele.

V roce 2015 je výše dávky 400 Kč měsíčně. Vyplácí se tzv. pozadu, tedy v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, za který náleží. Příjemce příspěvku může požádat, aby mu byl vyplácen jednou splátkou vždy za tři kalendářní měsíce, za které náležel. Příspěvek se nevyplácí za kalendářní měsíc, v němž byla po celý kalendářní měsíc oprávněné osobě poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace. O příspěvek na mobilitu může žadatel požádat na kontaktním pracovišti příslušné krajské pobočky Úřadu práce ČR prostřednictvím žádosti podané na předepsaném tiskopise, který je k dispozici na pobočkách Úřadu práce ČR nebo v elektronické podobě na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. O případném odvolání rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR.

(zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů)
(vyhláška č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením)

Příspěvek na péči

Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Ty pak z poskytnutého příspěvku hradí pomoc, kterou jim mohou poskytovat osoba blízká, asistent sociální péče, registrovaný poskytovatel sociálních služeb nebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu.

Nárok na příspěvek má osoba starší jednoho roku, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání tzv. základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti. Tyto stupně závislosti (I. lehká, II. středně těžká, III. těžká, IV. úplná závislost) se hodnotí podle počtu základních životních potřeb, které tato osoba není schopna bez cizí pomoci zvládat. Při posuzování stupně závislosti osoby se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost (péče o domácnost se neposuzuje u osob do 18 let). Jejich bližší vymezení a způsob jejich hodnocení stanoví vyhláška.

O příspěvek na péči může žadatel požádat prostřednictvím žádosti podané na předepsaném tiskopise na kontaktním pracovišti příslušné krajské pobočky Úřadu práce ČR. Její sociální pracovníci pak pro účely rozhodování o příspěvku nejprve provedou sociální šetření, při kterém zjišťují schopnost samostatného života osoby v jejím přirozeném sociálním prostředí. Následně krajská pobočka Úřadu práce zašle příslušné okresní správě sociálního zabezpečení žádost o posouzení stupně závislosti osoby. Při posuzování stupně závislosti osoby okresní správa sociálního zabezpečení vychází ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, případně také z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Na základě tohoto posudku pak kontaktní pracoviště krajské pobočky Úřadu práce vydá rozhodnutí o tom, zda se příspěvek na péči přiznává či nikoliv. Proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat. Odvolání se podává k úřadu, který rozhodnutí vydal, o odvolání pak rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Výše příspěvku na péči odpovídá přiznanému stupni závislosti. Vyplácí jej příslušné kontaktní pracoviště krajské pobočky Úřadu práce převodem na účet určený příjemcem nebo poštovní poukázkou. Příspěvek se vyplácí měsíčně, a to v kalendářním měsíci, za který náleží.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)
(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Příspěvek na zvláštní pomůcku

Příspěvek na zvláštní pomůcku je jednou z dávek pro osoby se zdravotním postižením. Poskytuje se jednorázově, když zdravotní stav odpovídá podmínkám pro přiznání příspěvku na pořízení zvláštní pomůcky, která umožňuje sebeobsluhu nebo slouží k pracovnímu uplatnění, k přípravě na budoucí povolání, k získávání informací, ke vzdělávání nebo ke styku s okolím apod. V roce 2015 je maximální výše příspěvku 350 000 Kč, u schodišťové plošiny 400 000 Kč, u motorového vozidla 200 000 Kč. Součet vyplacených příspěvků na zvláštní pomůcku přitom nesmí v posledních pěti letech po sobě jdoucích přesáhnout částku 800 000 Kč (respektive 850 000, byl-li v této době poskytnut příspěvek na pořízení schodišťové plošiny).

Zákon výslovně zmiňuje příspěvek poskytovaný na pořízení motorového vozidla, schodolezu, stropního zvedacího systému, schodišťové plošiny, schodišťové sedačky, úpravu bytu, na pořízení vodicího psa. Seznam dalších pomůcek, na které je možné požádat o přiznání tohoto příspěvku, je stanoven vyhláškou. Pokud pomůcka, o niž žadatel žádá, není ve vyhlášce obsažena, její zakoupení může být schváleno, je-li srovnatelná s některou jinou schválenou pomůckou.

Příspěvek se poskytuje na zvláštní pomůcku v základním provedení, které osobě vzhledem k jejímu zdravotnímu postižení plně vyhovuje a splňuje podmínku nejmenší ekonomické náročnosti. Tato podmínka se nevyžaduje, je-li příspěvek na zvláštní pomůcku poskytován na pořízení motorového vozidla nebo je-li oprávněnou osobou dítě.

O příspěvek na zvláštní pomůcku může žadatel požádat na kontaktním pracovišti příslušné krajské pobočky Úřadu práce ČR prostřednictvím žádosti podané na předepsaném tiskopise, který je k dispozici na pobočkách Úřadu práce ČR nebo v elektronické podobě na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. O případném odvolání rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. (Další podmínky viz Příspěvek na zvláštní pomůcku – podmínky nároku, Příspěvek na zvláštní pomůcku – povinnost vrátit příspěvek, Příspěvek na zvláštní pomůcku – na pořízení motorového vozidla, Příspěvek na zvláštní pomůcku – na pořízení vodicího psa, Příspěvek na zvláštní pomůcku – na pořízení schodišťové plošiny, schodišťové sedačky nebo stropního zvedacího systému)

(zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů)
(vyhláška č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením)

Příspěvek na zvláštní pomůcku – na pořízení motorového vozidla

Nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení motorového vozidla má osoba starší tří let, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou či hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a její zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku. Další podmínkou je, že se opakovaně v kalendářním měsíci dopravuje. Také musí být schopna řídit motorové vozidlo nebo být převážena motorovým vozidlem. Splnění této podmínky žadatel prokazuje čestným prohlášením. V roce 2015 je maximální výše příspěvku na pořízení motorového vozidla 200 000 Kč.

O příspěvek může žadatel požádat na kontaktním pracovišti příslušné krajské pobočky Úřadu práce ČR prostřednictvím žádosti podané na předepsaném tiskopise, který je k dispozici na pobočkách Úřadu práce ČR nebo v elektronické podobě na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. O případném odvolání rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR.

Příspěvek se opětovně poskytne při splnění všech zákonných podmínek nejdříve po uplynutí deseti let od nabytí právní moci předchozího rozhodnutí o tomto příspěvku. To neplatí, pokud osoba tento příspěvek nebo jeho poměrnou část vrátila nebo jí bylo jeho vrácení prominuto (další podmínky viz Příspěvek na zvláštní pomůcku, Příspěvek na zvláštní pomůcku – podmínky nároku, Příspěvek na zvláštní pomůcku – povinnost vrátit příspěvek).

(zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů)
(vyhláška č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením)

Příspěvek na zvláštní pomůcku – na pořízení schodišťové plošiny, schodišťové sedačky nebo stropního zvedacího systému

O příspěvek na pořízení schodišťové plošiny, schodišťové sedačky nebo stropního zvedacího systému žadatel může požádat prostřednictvím formuláře žádosti o příspěvek na zvláštní pomůcku na kontaktním pracovišti příslušné krajské pobočky Úřadu práce ČR (o případném odvolání rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR). Jednou z dalších podmínek nároku na příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení schodišťové plošiny, schodišťové sedačky nebo stropního zvedacího systému je, že osoba, která svůj nárok uplatňuje, je starší tří let. Pokud vlastníkem nemovitosti, do níž má být takové zařízení instalováno, není osoba, jíž má být příspěvek poskytnut, další podmínkou je souhlas vlastníka nemovitosti s provedením instalace zařízení a jeho provozem.

Příspěvek na pořízení schodišťové plošiny se poskytne, jen jestliže odstranění bariéry nelze dosáhnout prostřednictvím schodolezu. Jde-li o poskytnutí příspěvku na zvláštní pomůcku na pořízení schodišťové plošiny, schodišťové sedačky nebo stropního zvedacího systému, má žadatel povinnost na výzvu krajské pobočky Úřadu práce ČR předložit alespoň dva návrhy řešení odstranění bariéry (včetně ceny) pro účely posouzení splnění podmínky nejmenší ekonomické náročnosti (další podmínky viz Příspěvek na zvláštní pomůcku, Příspěvek na zvláštní pomůcku – podmínky nároku, Příspěvek na zvláštní pomůcku – povinnost vrátit příspěvek).

(zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů)
(vyhláška č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením)

Příspěvek na zvláštní pomůcku – na pořízení vodicího psa

Nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení vodicího psa má osoba starší 15 let, která má těžké zrakové postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Příspěvek se poskytuje jen na pořízení psa, jehož vycvičila a předala osoba, která je členem mezinárodní organizace sdružující výcvikové školy (popřípadě ode dne podání její přihlášky ještě neuplynuly dva roky). Dovednosti, které vodicí pes musí splňovat, stanoví vyhláška (další podmínky viz Příspěvek na zvláštní pomůcku, Příspěvek na zvláštní pomůcku – podmínky nároku, Příspěvek na zvláštní pomůcku – povinnost vrátit příspěvek).

(zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů)
(vyhláška č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením)

Příspěvek na zvláštní pomůcku – podmínky nároku

Nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku má ten, kdo má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí nebo těžké sluchové postižení anebo těžké zrakové postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Nárok na příspěvek na motorové vozidlo nebo zádržní systém má ten, kdo má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou či hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Zdravotní postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, která jsou důvodem k přiznání příspěvku, a zdravotní stavy, jež jeho přiznání naopak vylučují, vymezuje příloha k zákonu, který poskytování příspěvku upravuje. Jednou z podmínek nároku na příspěvek na zvláštní pomůcku je věk žadatele. Pro příspěvek na pořízení motorového vozidla, schodolezu, stropního zvedacího systému, schodišťové plošiny, schodišťové sedačky nebo úpravy bytu je stanovena věková hranice tří let. Pro příspěvek poskytovaný na pořízení vodicího psa 15 let. V ostatních případech 1 rok.

Podmínkou nároku na příspěvek je, že zvláštní pomůcka umožní osobě sebeobsluhu nebo ji potřebuje k realizaci pracovního uplatnění, k přípravě na budoucí povolání, k získávání informací, vzdělávání anebo ke styku s okolím. Přitom se přihlíží i k dalším pomůckám, zdravotnickým prostředkům, úpravám a předmětům, které již využívá. Zákon dále přiznání pomůcky podmiňuje tím, že osoba může zvláštní pomůcku využívat nebo ji může využívat ve svém sociálním prostředí. Příspěvek nelze poskytnout, je-li pořízení pomůcky částečně nebo plně hrazeno z veřejného zdravotního pojištění nebo zdravotní pojišťovna pomůcku žadateli zapůjčila. U jednotlivých typů pomůcek platí další podmínky a omezení nároku na ně (viz Příspěvek na zvláštní pomůcku – na pořízení motorového vozidla, Příspěvek na zvláštní pomůcku – na pořízení vodicího psa, Příspěvek na zvláštní pomůcku – na pořízení schodišťové plošiny, schodišťové sedačky nebo stropního zvedacího systému). Zákon stanoví podmínky, kdy je oprávněná osoba povinna příspěvek na zvláštní pomůcku nebo jeho poměrnou část vrátit (viz Příspěvek na zvláštní pomůcku – povinnost vrátit příspěvek).

(zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů)
(vyhláška č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením)

Příspěvek na zvláštní pomůcku – povinnost vrátit příspěvek

Zákon stanoví podmínky, kdy je oprávněná osoba povinna příspěvek na zvláštní pomůcku nebo jeho poměrnou část vrátit. Jde o případy, kdy oprávněná osoba nepoužila tento příspěvek do tří měsíců ode dne jeho vyplacení nebo ve lhůtě stanovené krajskou pobočkou Úřadu práce ČR nebo jej použila jen z části, přestala být vlastníkem pomůcky v období před uplynutím pěti let ode dne vyplacení příspěvku (u motorového vozidla ve lhůtě deset let), po stejné období je stanovena povinnost pomůcku užívat a používat motorové vozidlo k přepravě osoby se zdravotním postižením. Příspěvek se vrací rovněž v případech, kdy oprávněná osoba nepoužila vyplacený příspěvek ke svému účelu, použila jej v rozporu s rozhodnutím o jeho přiznání či se prokázalo, že v žádosti o příspěvek uvedla nepravdivé nebo zkreslené údaje. Zákon vymezuje i případy, kdy osoba není povinna příspěvek vrátit, a umožňuje krajské pobočce Úřadu práce ČR rozhodnout o prominutí povinnosti příspěvek nebo jeho poměrnou část vrátit z důvodů hodných zvláštního zřetele.

Poučení o důvodech, které vedou k povinnosti vrátit příspěvek, obsahuje každé rozhodnutí o jeho přiznání.

(zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů)

Raná péče

Raná péče patří mezi služby sociální prevence. Je určena dítěti a rodičům dítěte ve věku do sedmi let, které je zdravotně postižené nebo jehož vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivého zdravotního stavu. Služba je zaměřena na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby.

Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
sociálně terapeutické činnosti
a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba je poskytována terénní formou, může ale být doplněna také o činnosti, které jsou poskytovány ambulantně. Služba je poskytována bezplatně. > (zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

Referent oddělení LPS OSSZ

Lékařská posudková služba okresní správy sociálního zabezpečení zajišťuje posuzování zdravotního stavu ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, státní sociální podpory, sociálních služeb a zčásti i pro účely systému zaměstnanosti. Posudkovou činnost provádí prostřednictvím posudkových lékařů. Referent oddělení LPS OSSZ (nelékař) je zaměstnancem OSSZ a vyřizuje věci související s posuzováním zdravotního stavu pojištěnců – přijímání žádostí o posouzení, vyžadování podkladových lékařských nálezů, odesílání posudků orgánu, který si je vyžádal; zajišťuje i komunikaci úřadu s posuzovanými osobami a s dalšími orgány sociálního zabezpečení.

Rehabilitační potenciál

Při posuzování zdravotního stavu posudkovým lékařem hraje důležitou roli stanovení pracovního potenciálu, jehož součástí je i rehabilitační potenciál. Rehabilitační potenciál představuje vše, co je schopna posuzovaná osoba se naučit, osvojit si, a tím rozvíjet své schopnosti a dovednosti, například léčením, rehabilitací, tréninkem, režimovými opatřeními, rekvalifikací aj.

Schopnost orientace v prostředí

Schopnost orientace v prostředí je jednou z deseti oblastí, jež jsou důležité pro obstarání a zvládání nejdůležitějších životních potřeb a pro které je v zákoně o sociálních službách používáno označení „základní životní potřeby”.

Je hodnocena při posuzování stupně závislosti u osoby žádající o příspěvek na péči nebo u příjemce příspěvku na péči, u něhož nastala potřeba přešetření stupně závislosti. Sociální pracovník ji zjišťuje nebo ověřuje také v případě, že osoba závislá na péči žádá o poskytování některých druhů sociálních služeb (např. pobytové sociální služby) nebo jí tyto služby již jsou poskytovány. Toto posuzování umožňuje ověřit, zda poskytovaná sociální služba, způsob jejího poskytování a forma poskytování služby odpovídají individuálním potřebám uživatele sociální služby. Při posuzování schopnosti orientace jsou posuzovány fyzické schopnosti osoby (zrak a sluch) a psychické předpoklady či omezení (mentální postižení, duševní onemocnění), které mohou mít vliv na schopnost osoby orientovat se v prostředí. > (zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

Služby následné péče

Služby následné péče jsou určeny osobám s chronickým duševním onemocněním a osobám závislým na návykových látkách, které

absolvovaly lůžkovou péči ve zdravotnickém zařízení (psychiatrická léčebna, psychiatrické oddělení nemocnice),
absolvovaly léčebný program (ambulantní léčba, terapeutická komunita),
podrobují se některému z uvedených léčebných programů nebo
abstinují.

Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

sociálně terapeutické činnosti,
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím
a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Pokud je služba poskytována v pobytové formě, jsou její součástí vždy také tyto činnosti:
poskytnutí ubytování
a poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba může být poskytována ambulantní a pobytovou formou. V případě poskytování služby v pobytové formě jsou ubytování a strava (pomoc při jejím zajištění) poskytovány za úhradu, a to v maximální výši, která je stanovena ve vyhlášce k zákonu o sociálních službách.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)
(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Služby sociální péče

Cílem služeb sociální péče je podpora při zajištění fyzické a psychické soběstačnosti osoby závislé na péči, tak aby tato osoba měla možnost žít ve svém přirozeném sociálním prostředí a mohla se v nejvyšší možné míře zapojit do běžného života společnosti. V případech, kdy situace osoby neumožňuje dosažení tohoto cíle, se sociální služby spadající do této kategorie zaměřují na zajištění důstojného prostředí a zacházení. Uživateli služeb sociální péče tak jsou především osoby, které mají omezené schopnosti postarat se o vlastní osobu, dokázat řešit běžné životní situace vlastními silami nebo se zapojit do běžného života společnosti z důvodu věku, dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, zdravotního postižení, psychického onemocnění apod. Služby sociální péče jsou tak určeny především seniorům a osobám se zdravotním postižením. Platná právní úprava rozlišuje 14 druhů sociálních služeb spadajících do této kategorie, jimiž jsou:

osobní asistence,
pečovatelská služba,
tísňová péče,
průvodcovské a předčitatelské služby,
podpora samostatného bydlení,
odlehčovací služby,
centra denních služeb,
denní stacionáře,
týdenní stacionáře,
domovy pro osoby se zdravotním postižením,
domovy pro seniory,
domovy se zvláštním režimem,
chráněné bydlení
a sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče.

Služby sociální péče jsou jejich uživatelům poskytovány za úhradu, maximální výše úhrad za vykonávání některých činností při poskytování služby je regulována vyhláškou.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)
(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Služby sociální prevence

Cílem služeb sociální prevence je zabránit sociálnímu vyloučení u osob, které jsou jím ohrožené. Sociální služby v této kategorii jsou zaměřeny na předcházení nebo řešení velmi různorodých nepříznivých sociálních situací vedoucích k sociálnímu vyloučení. Uživateli služeb sociální prevence tak je velmi široký okruh osob v nepříznivé sociální situaci, které řeší často velmi odlišné životní situace a v nepříznivé situaci se mohly nebo mohou ocitnout z více různých důvodů (např. v důsledku krizové sociální situace, životních návyků a způsobu života vedoucího ke konfliktu se společností, v důsledku sociálních dopadů, které má život v sociálně znevýhodňujícím prostředí, nebo tím, že uplatnění jejich práv a oprávněných zájmů ohrozila nebo ohrožuje trestná činnost jiné fyzické osoby). Služby sociální prevence chrání jejich uživatele před vznikem nepříznivé sociální situace nebo jim ji pomáhají překonat a chrání společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. Platná právní úprava rozlišuje 18 druhů sociálních služeb spadajících do této kategorie. Ze služeb sociální prevence jsou bezplatně poskytovány:

raná péče,
telefonická krizová pomoc,
tlumočnické služby,
krizová pomoc,
sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi,
sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením,
terénní programy
a sociální služby v kontaktních centrech, nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež a v intervenčních centrech.

Dalších sedm služeb sociální prevence je poskytováno bezplatně s výjimkou stravy nebo stravy a ubytování, které u těchto služeb hradí uživatel služby. Jde o:

azylové domy (úhrada za ubytování a stravu nebo pomoc při jejím zajištění),
domy na půl cesty (úhrada za ubytování a stravu nebo pomoc při jejím zajištění),
terapeutické komunity (úhrada za ubytování a stravu nebo pomoc při jejím zajištění),
služby následné péče (úhrada za ubytování a stravu nebo pomoc při jejím zajištění),
nízkoprahová denní centra (úhrada za stravu nebo pomoc při jejím zajištění),
sociálně terapeutické dílny (úhrada za stravu nebo pomoc při jejím zajištění)
a sociální rehabilitaci (úhrada za ubytování a stravu nebo pomoc při jejím zajištění). Noclehárny mohou uživatelé této služby využívat za úhradu.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi

Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi patří mezi služby sociální prevence. Jsou určeny rodině s dítětem, u kterého je jeho vývoj ohrožen v důsledku dopadů dlouhodobě krizové sociální situace, již rodiče nedokážou sami bez pomoci překonat a u kterého existují další rizika ohrožení jeho vývoje.

Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
sociálně terapeutické činnosti
a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba může být poskytována terénní, případně ambulantní formou. Služba je poskytována bezplatně.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením

Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením patří mezi služby sociální prevence. Jsou určeny osobám v důchodovém věku nebo osobám se zdravotním postižením ohroženým sociálním vyloučením. Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
sociálně terapeutické činnosti
a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba může být poskytována terénní, případně ambulantní formou. Služba je poskytována bezplatně.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

Sociálně terapeutické činnosti

Sociálně terapeutické činnosti je označení pro jednu z činností při poskytování sociálních služeb. Tato činnost je vykonávána při poskytování 23 z celkového počtu 33 druhů sociálních služeb a u různých druhů sociálních služeb může mít odlišné zaměření, obsah (tj. konkrétní úkony, které jsou při vykonávání této činnosti činěny) a cíle. Činnost zahrnuje tyto různé úkony nebo jejich skupiny (u některých druhů sociálních služeb připadají v úvahu dvě nebo více uvedených možností nebo jejich částí):

poskytnutí poradenství v oblastech orientace v sociálních systémech, práva, psychologie a v oblasti vzdělávání,
socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začlenění osob,
aktivity zaměřené na budování a rozvoj pracovních návyků a dovedností nezbytných pro integraci osob na trh práce,
výchovné, vzdělávací a volnočasové aktivity,
pořádání setkání a pobytových kurzů pro rodiny,
psychosociální podpora,
podpora výměny zkušeností,
krizová intervence (tj. postupy směřující ke zvládnutí naléhavé krizové životní situace v její nejtěžší fázi) a další socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k překonání krizového stavu,
poskytování informací o rizicích spojených se současným způsobem života a jejich snižování prostřednictvím metod založených na přístupu minimalizace škod
a pracovní terapie a další socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k trvalé abstinenci, prevenci relapsu (tj. opětovného návratu ke zdraví škodlivému životnímu stylu po určitém období abstinence).

> (vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Sociálně terapeutické dílny

Sociálně terapeutické dílny patří mezi služby sociální prevence. Jsou určeny osobám se sníženou soběstačností z důvodu zdravotního postižení, které mají ztížené uplatnění na trhu práce. Sociálně terapeutické dílny dlouhodobě a pravidelně podporují uživatele těchto služeb ve zdokonalování jejich pracovních návyků a dovedností s využitím sociálně pracovních terapeutických přístupů a metod. Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,
nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění
a podpora vytváření a zdokonalování základních pracovních návyků a dovedností.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba je poskytována ambulantní formou.

Poskytnutí stravy nebo pomoc při jejím zajištění jsou u této služby zajišťovány za úhradu, a to v maximální výši, která je stanovena ve vyhlášce k zákonu o sociálních službách.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)
(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Sociálně vyloučená lokalita

Sociálně vyloučenou lokalitou se rozumí území nebo oblast obývaná významnou měrou osobami, které jsou sociálně vyloučené nebo jsou ohrožené sociálním vyloučením. Sociálně vyloučené lokality se velice často vyznačují velmi specifickými územními a sociálními charakteristikami. Může jít např. o některé z těchto charakteristik:

vyšší míra nezaměstnanosti, větší počet dlouhodobě nezaměstnaných osob, osob obtížně uplatnitelných na trhu práce apod.,
nedostatek pracovních příležitostí a legálních možností obživy, málo kvalifikovaná a špatně placená pracovní místa, nepříznivá příjmová situace jednotlivců a rodin a jejich závislost na příjmech ze systému sociálního zabezpečení,
celkově nižší úroveň vzdělanosti, častější problémy se školní docházkou, vyšší počet dětí, které nedokončí základní vzdělání,
vyšší kriminalita a častější výskyt společensky nežádoucích jevů, narušené rodinné či sousedské vztahy,
nevyhovující nebo havarijní stav obytných objektů, nefungující trh s bydlením, bydlení v nevyhovujících prostorách, v ubytovnách apod.,
horší dostupnost veřejných či jiných služeb a obtížný přístup ke službám,
špatné dopravní spojení s jinými oblastmi a regiony, izolovanost území, nedostatek vnějších kontaktů nebo přímo nepřátelství ze strany osob žijících v blízkosti sociálně vyloučené lokality,
potřeba realizace podpůrných programů nebo specificky zacílených programů apod.

Sociální podnikání

Sociální podnikání jsou podnikatelské aktivity prospívající společnosti a životnímu prostředí, které hrají důležitou roli při řešení problémů a pro místní rozvoj. Sociální podnikání často vytváří pracovní příležitosti pro osoby se zdravotním, sociálním nebo kulturním znevýhodněním, a tím zabraňuje jejich společenskému vyloučení. Zisk z tohoto podnikání je z větší části použit pro další rozvoj sociálního podniku. Pro sociální podnik je stejně důležité dosahování zisku i zvýšení veřejného prospěchu.

Sociální poradenství

Sociální poradenství je sociální služba, kterou řada jejích charakteristik odlišuje od dalších dvou základních kategorií sociálních služeb (služby sociální péče a služby sociální prevence). Sociální poradenství tak současně reprezentuje třetí samostatnou základní kategorii sociálních služeb i sociální službu.

V zákoně o sociálních službách je proto sociální poradenství vymezeno odlišným způsobem než další sociální služby. Důvodem odlišného právního vymezení sociálního poradenství je také specifický vztah k dalším sociálním službám a dále i to, že služba zahrnuje dvě základní oblasti s odlišným charakterem. Těmito dvěma oblastmi jsou základní sociální poradenství a odborné sociální poradenství.

Při základním sociálním poradenství jsou osobám, jež jsou ohroženy nebo se ocitly v nepříznivé sociální situaci, poskytovány informace, které přispívají k jejímu řešení nebo pomáhají předejít jejímu vzniku. Základní sociální poradenství je činností při poskytování sociálních služeb, jež musí být zajištěna vždy při poskytování všech dalších druhů sociálních služeb. Základní sociální poradenství tak poskytovatelé sociálních služeb nenabízejí jako samostatnou sociální službu, ale je součástí všech jimi zajišťovaných sociálních služeb.

Tato charakteristika odlišuje základní sociální poradenství od odborného sociálního poradenství, které poskytovatelé zajišťují již jako samostatnou sociální službu. Při poskytování odborného sociálního poradenství se mohou poskytovatelé této služby zaměřovat na široké množství nepříznivých sociálních situací, společensky nežádoucích či rizikových jevů nebo skupin osob. Jednotliví poskytovatelé sociálních služeb a jednotlivé poskytované sociální služby odborného sociálního poradenství se přitom zpravidla zaměřují pouze na určitý okruh nepříznivých sociálních situací (např. nepříznivý zdravotní stav, drogová závislost apod.) nebo určité skupiny osob (např. senioři, děti se zdravotním postižením apod.). Některé služby odborného sociálního poradenství se specializují výhradně na určité specifické situace (např. domácí násilí, závislost na herních automatech) nebo jsou poskytovány specifickým skupinám osob (cizinci v obtížné sociální situaci, osoby HIV pozitivní, oběti obchodu s lidmi apod.). Odborné sociální poradenství se velice často zaměřuje i na situace nebo na skupiny osob, na které se žádné další druhy sociálních služeb nijak výrazněji nezaměřují (např. oběti trestných činů, osoby opouštějící výkon trestu, pachatelé domácího násilí apod.). Odborné sociální poradenství mohou poskytovat např. občanské poradny, manželské a rodinné poradny, poradny pro seniory, poradny pro osoby se zdravotním postižením, poradny pro oběti trestných činů a domácího násilí apod. Odborné sociální poradenství zahrnuje také sociální práci s osobami, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností. Při poskytování odborného sociálního poradenství jsou vždy vykonávány tyto základní činnosti:

zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
sociálně terapeutické činnosti
a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Při poskytování sociální služby mohou být zajištěny i další činnosti. Organizace poskytující odborné poradenství např. osobám se zdravotním postižením mohou svým uživatelům umožnit zapůjčení tzv. kompenzačních pomůcek. Tyto pomůcky uživatelům služby pomáhají zvládnout nepříznivou sociální situaci spojenou se zdravotním postižením (půjčování těchto pomůcek ale není zákonem vyžadovanou součástí této služby a týká se jen odborného sociálního poradenství pro určité skupiny osob v nepříznivé sociální situaci (osoby se zdravotním postižením aj.). Službu lze poskytovat terénní a ambulantní formou a jejím uživatelům je poskytována bezplatně. > (zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

Sociální pracovník

Sociální pracovník je kvalifikovaný pracovník vykonávající činnosti, které přispívají k uskutečňování smyslu a účelu sociální práce, tj. k ochraně lidských práv a lidské důstojnosti a k podpoře sociálního bezpečí osob. Tyto odborné činnosti jsou vykonávány v souladu s rozsahem odborné kvalifikace sociálního pracovníka. Sociální pracovník při své práci využívá metody sociální práce (např. metody práce s osobami se sluchovým postižením, s drogově závislými osobami atd.) a poznatky dalších oborů, jakými jsou např. právo, psychologie, sociologie. Předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka jsou svéprávnost, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost odpovídající požadavkům stanoveným zákonem.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)
(zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí)

Sociální rehabilitace

Sociální rehabilitace je služba sociální prevence zahrnující více specifických činností, které se zaměřují na dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob. Okruh osob, které mohou být uživateli této služby, není na rozdíl od jiných sociálních služeb zúžen pouze na určité skupiny osob. Může tak být poskytována např. osobám se zdravotním postižením, osobám, které ukončily léčbu drogové závislosti, osobám vracejícím se z výkonu trestu odnětí svobody, případně dalším skupinám osob se sníženou soběstačností. Sociální rehabilitace rozvíjí specifické schopnosti a dovednosti uživatelů této služby, posiluje návyky a umožňuje nácvik výkonu běžných, pro samostatný život nezbytných činností a pracovních návyků.

Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění
a zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Pokud je služba poskytována v pobytové formě, jsou její součástí vždy také tyto činnosti:
poskytnutí ubytování,
poskytnutí stravy,
pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)
(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Sociální služba

Sociální služba je činnost nebo častěji více činností, které poskytují odborníci s odpovídající kvalifikací (viz heslo pomáhající profese) osobám, jež jsou ohroženy nebo se ocitly v nepříznivé sociální situaci. Obecným cílem sociální služby je pomoci těmto osobám při jejich začlenění do společnosti a zabránit jejich sociálnímu vyloučení.

Tyto dvě charakteristiky představují stěžejní definiční znaky sociálních služeb a odlišují je od jiných veřejných a komerčních služeb, např. v oblasti zdravotní péče, školství, programů pro mládež (volnočasové aktivity, protidrogová prevence aj.), právních služeb, služeb v oblasti bydlení, programů podporujících rodiče nebo rodiny, iniciativ podporujících společensky prospěšné cíle, kulturní a společenské aktivity, ale i od některých služeb zaměřujících se přednostně např. na seniory, osoby se zdravotním postižením apod.

Zaměření, obsah i specifické cíle se u různých sociálních služeb liší, protože sociální služby reagují na velmi různorodé nepříznivé sociální situace a okolnosti přispívající k sociálnímu vyloučení. Lze tak rozlišit různé druhy sociálních služeb. Sociální služby se liší také podle formy jejich poskytování osobám, které jsou uživateli sociálních služeb.

Sociální služba může být poskytována v zařízení sociálních služeb, ve zdravotnických zařízeních i v domácnosti uživatelů sociálních služeb nebo jakémkoli jiném prostředí, kde žijí nebo se běžně pohybují (viz heslo přirozené sociální prostředí). Sociální služby se dále liší i skupinou osob, které jsou určeny, činnostmi, jež jsou těmto osobám poskytovány, případně podle dalších okolností.

Sociální služby nepředstavují výhradní formu podpory a pomoci osobám v nepříznivé sociální situaci a osobám ohroženým nepříznivou sociální situací nebo sociálním vyloučením. Výraznou oporu mohou osobám v této situaci poskytovat i jejich rodiny, přátelé, osoby žijící v jejich sousedství nebo jiné blízké osoby žijící v jejich přirozeném sociálním prostředí (viz také heslo neformální péče). Sociální služby ale tyto možnosti podpory a pomoci v nepříznivé situaci významně rozšiřují, v mnoha takovýchto situacích jsou zcela nezastupitelné, umožňují poskytnutí odborné pomoci v naléhavých a obtížně řešitelných situacích nebo podporují a rozvíjejí specifické schopnosti a dovednosti. Zároveň také podporují schopnost osoby využívat zdroje v jejím přirozeném sociálním prostředí, přímo podporují možnosti blízkých osob poskytovat ohroženým osobám podporu a pomoc nebo ohrožené osobě nabízejí pomoc v situacích, které nedokáže vyřešit vlastními silami nebo jejichž řešení přesahuje možnosti blízkých osob. Platná právní úprava vytváří a částečně reguluje i základní podmínky pro poskytování a rozvoj neformální péče, především ale upravuje a reguluje podmínky pro poskytování sociálních služeb, tak aby byly poskytovány v odpovídající kvalitě.

Sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních

Sociální služby mohou být poskytovány ve zdravotnických zařízeních, ve kterých je poskytována lůžková péče (nemocnice, léčebny dlouhodobě nemocných apod.). Sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních se zapisují do registru poskytovatelů sociálních služeb a jsou poskytovány podle právní úpravy pro poskytování sociálních služeb. V takovém případě je na sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče nahlíženo jako na služby sociální péče. Zdravotnická zařízení ale mohou sociální služby poskytovat i v rámci právní úpravy pro poskytování zdravotnických služeb. V takovém případě se nemusejí registrovat jako sociální služba a právní úprava týkající se poskytování sociálních služeb reguluje jejich poskytování jen částečně.

V těchto zařízeních se poskytují pobytové sociální služby osobám, které již nevyžadují lůžkovou péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny se obejít bez pomoci jiné osoby, a nemohou být proto propuštěny ze zdravotnického zařízení do doby, než jim je zabezpečena pomoc osobou blízkou či jinou fyzickou osobou nebo zajištěno poskytování terénních nebo ambulantních sociálních služeb anebo pobytových sociálních služeb v zařízeních sociálních služeb.

Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

poskytnutí ubytování,
poskytnutí stravy,
pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
sociálně terapeutické činnosti,
aktivizační činnosti
a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba je poskytována za úhradu, maximální výše úhrad za vykonávání některých činností při poskytování služby je regulována vyhláškou k zákonu o sociálních službách.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)
(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Sociální událost – nemocenské pojištění

Sociální událostí se v nemocenském pojištění rozumí situace krátkodobé ztráty příjmu, při které vzniká nárok na dávku nemocenského pojištění. Jde o vznik dočasné pracovní neschopnosti, nařízení karantény, vznik potřeby ošetřování nebo péče o člena domácnosti, nástup na peněžitou pomoc v mateřství a převedení zaměstnankyně na jinou práci, státní zaměstnankyně na jiné služební místo nebo ustanovení příslušnice na jiné služební místo.

Sociální vyloučení

Sociální vyloučení je situace, kdy se osoba ocitá mimo běžný život společnosti a nemá možnost se do něj zapojit. Vyčlenění osoby z běžného života společnosti i nemožnost zapojení do něj mohou mít různé důvody (ekonomické, sociální, kulturní, vliv společensky nežádoucích jevů, dopady trestné činnosti jiné osoby apod.) a mohou se projevovat v různých oblastech života (bydlení, kontakt se sociálním prostředím, vzdělání, pracovní uplatnění, příjmová situace, bezpečnost, duševní zdraví apod.).

platné právní úpravě jsou sociální vyloučení a nemožnost sociálního začlenění chápány jako důsledek nepříznivé sociální situace. Důležitým nástrojem chránícím osoby, jež jsou ohroženy nebo se ocitly v nepříznivé sociální situaci, před sociálním vyloučením a podporující jejich sociální začlenění jsou sociální služby. Při ochraně před sociálním vyloučením a při dalším sociálním začleňování osoby je přitom velmi významná také podpora a pomoc poskytovaná blízkými osobami, asistenty sociální péče nebo některými dalšími institucemi a organizacemi (např. organizace působící v oblasti školství, zdravotnictví, volného času atd.). > (zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

Sociální začlenění

Sociální začlenění označuje zapojení osoby do běžného života společnosti, respektive existenci dostatečných předpokladů a možností pro takové její zapojení v různých oblastech života (např. zdravotní stav, vzdělání, pracovní kompetence a pracovní příležitosti, bydlení, výše příjmu, sociální postavení apod.).

Sociální začlenění je protikladem sociálního vyloučení, při kterém se osoby ohrožené sociálním vyloučením nebo osoby sociálně vyloučené ocitají mimo běžný život společnosti. Pomoc a podpora poskytovaná těmto osobám (s cílem umožnit jejich sociální začlenění) je označována jako sociální začleňování. V případě osob sociálně vyloučených a ohrožených sociálním vyloučením tak sociální začlenění představuje žádoucí cílový stav a pojem sociální začleňování odkazuje na postupy nebo činnosti přispívající k dosažení tohoto cíle, jejich poskytování, okolnosti provázející jejich poskytování, průběh změn v životní situaci osoby apod.

Sociální začlenění představuje společně s ochranou před vznikem nepříznivé sociální situace nebo jejím překonáním a ochranou před sociálním vyloučením hlavní cíl sociálních služeb. Jednotlivé druhy sociálních služeb podporují sociální začleňování osob, jež jsou ohroženy nebo se ocitly v nepříznivé sociální situaci, různými činnostmi při poskytování sociálních služeb.

Souběh důchodů

K souběhu nároků na důchody dochází v situaci, kdy někdo současně splňuje podmínky pro výplatu více druhů důchodů. Vyplácí se vyšší důchod v plné výši a z ostatních důchodů se vyplácí pouze polovina procentní výměry bez základní výměry. Současně ale nelze vyplácet více důchodů stejného druhu s výjimkou sirotčích důchodů. Rovněž nelze současně vyplácet starobní a invalidní důchod. O souběhu nároků na důchod rozhoduje orgán sociálního zabezpečení, který je příslušný rozhodovat o přímém důchodu.

Stabilizovaný zdravotní stav

Stabilizovaný zdravotní stav je zdravotní stav, který se ustálil na určité úrovni zdraví a pracovní schopnosti. Tento zdravotní stav umožňuje vykonávat dosavadní nebo jinou výdělečnou činnost bez toho, aby došlo ke zhoršení zdravotního stavu. Jde o stav, kdy další léčení již nepovede k podstatnému zlepšení zdravotního stavu. Udržení stabilizovaného stavu však může být podmíněno určitou léčbou nebo pracovním omezením.

Starobní důchod

Nárok na starobní důchod vzniká při získání potřebné doby pojištění a dosažením důchodového věku. Nárok na předčasný důchod vzniká v případě splnění podmínky získání potřebné doby pojištění zpravidla nejdříve tři roky před dosažením důchodového věku. O výši důchodu, přiznání důchodu a výplatě důchodu rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení, popř. orgán sociálního zabezpečení Ministerstva obrany ČR, Ministerstva vnitra ČR nebo Ministerstva spravedlnosti ČR na základě žádosti o důchod. Žádost o důchod se podává u okresní správy sociálního zabezpečení, u orgánů sociálního zabezpečení ozbrojených sil jsou určité odchylky.

Výše starobního důchodu je součtem základní výměry a procentní výměry důchodu. Základní výměra je pro všechny stanovena shodně (pro rok 2015 je to 2 400 Kč). Procentní výměra důchodu se stanoví individuálně jako procentní sazba z výpočtového základu podle záznamů vedených o pojištěnci, popř. předložených dokladů. Procentní sazba činí do vzniku nároku na důchod 1,5 % výpočtového základu za každých 365 dnů doby pojištění a výpočtový základ důchodu je určen podle průměrných příjmů pojištěnce v rozhodném období.

Výše starobního důchodu rovněž závisí na načasování odchodu do důchodu. Při odchodu do předčasného důchodu je důchod krácen v souladu s tím, kolik času zbývá do dosažení důchodového věku. Při odkladu odchodu do důchodu po dosažení důchodového věku je výdělečná činnost po dosažení nároku na důchod hodnocena výhodněji. Při dosažení důchodového věku však může ten, kdo chce nadále pracovat, i podat žádost o důchod a po přiznání důchodu konat výdělečnou činnost v souběhu s pobíráním důchodu.

Státní sociální podpora

Státní sociální podporou (SSP) se stát podílí na krytí nákladů na výživu a ostatní základní osobní potřeby dětí a rodin a poskytuje ji i při některých dalších sociálních situacích. Systém státní sociální podpory je upraven zákonem o státní sociální podpoře, podle kterého se poskytují dávky státní sociální podpory – přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení, porodné a pohřebné. Některé z nich (přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, porodné) se poskytují v závislosti na výši příjmu žadatele a společně posuzovaných osob. O dávkách státní sociální podpory rozhodují a vyplácejí je krajské pobočky Úřadu práce ČR. Rozhodnutí vydaná ve správním řízení krajskými pobočkami Úřadu práce ČR přezkoumává na základě podaného odvolání Ministerstvo práce a sociálních věcí. > (zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře)

Tajemník posudkové komise

Tajemník/tajemnice je členem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Tato komise vydává posudky o zdravotním stavu ve stanovených případech a musí mít minimálně tři členy. Tajemník posudkové komise se účastní jednání komise a posuzuje spolu s předsedou komise a odborným lékařem zdravotní stav jednotlivých osob. Tento člen posudkové komise musí mít minimálně středoškolské vzdělání, zpravidla z oblasti zdravotně-sociální či sociálněprávní.

Telefonická krizová pomoc

Služba telefonické krizové pomoci je služba sociální prevence. Je (stejně jako sociální služba krizová pomoc) určena osobám, jejichž zdraví nebo život jsou ohroženy a svoji nepříznivou sociální situaci přechodně nemohou řešit vlastními silami (více viz krizová pomoc). Oproti krizové pomoci je ale telefonická krizová pomoc poskytována navíc také osobám, které nejsou v přímém ohrožení života nebo zdraví, pokud je jejich situace obtížně řešitelná a nemohou ji řešit vlastními silami.

Telefonický kontakt je totiž osobami v obtížně řešitelné situaci často volen jako první forma kontaktu se sociální službou, a tato služba tak musí zohledňovat širší okruh obtížně řešitelných situací než krizová pomoc, u které je naopak potřebné, aby představovala specializovanou službu, jež je zaměřena specificky na řešení naléhavých a zdraví nebo život vážně ohrožujících životních situací. V případě telefonické krizové pomoci se lze daleko častěji než u krizové pomoci setkat se specializovanými službami – tj. službami zaměřenými specificky na určité obtížně řešitelné

sociální situace nebo skupiny osob (oběti trestných činů, oběti domácího násilí, ohrožené děti, ohrožení senioři apod.). Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

telefonická krizová pomoc
a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Jde o terénní sociální službu, která je poskytována bezplatně. Služba je poskytována na přechodnou dobu, tj. po dobu, kdy osoba není schopna řešit svoji obtížnou situaci jiným způsobem než využitím této sociální služby (srov. také krizová pomoc).

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

Terénní sociální služba

Terénní sociální služba je sociální služba poskytovaná terénní formou, tj. způsobem, kdy ji její uživatel může využívat ve své domácnosti nebo v jakémkoli jiném prostředí, kde žije nebo se běžně pohybuje (viz heslo přirozené sociální prostředí).

Terénní formou může být poskytováno 19 z celkového počtu 33 druhů sociálních služeb (z toho pět druhů sociálních služeb může být poskytováno výhradně terénní formou, deset druhů služeb současně terénní a ambulantní formou a čtyři druhy služeb všemi třemi formami poskytování sociálních služeb).

Terénní formou může být poskytováno sociální poradenství, některé služby sociální péče (např. pečovatelská služba nebo osobní asistence aj.) i některé služby sociální prevence (např. terénní programy, raná péče aj.).

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

Tísňová péče

Tísňová péče patří mezi služby sociální péče. Je určena osobám, jejichž zdraví nebo život jsou ve stálém a vysokém ohrožení tím, že se náhle zhorší jejich zdravotní stav nebo schopnosti. Služba tak může být poskytována např. osaměle žijícím starším osobám s omezenou soběstačností, osobám se zdravotním postižením apod. Uživatelé služby jsou za pomoci elektronických zařízení v nepřetržitém hlasovém a elektronickém kontaktu s odborným personálem. Ten je schopen zajistit nebo zprostředkovat uživatelům neodkladnou pomoc v případě náhlého ohrožení zdravotního stavu nebo života (např. při pádu, náhlém zhoršení zdravotního stavu apod.). Elektronická zařízení používaná pro zajištění této služby umožňují uživatelům služby snadné kontaktování odborných pracovníků v případě, že taková situace nastane. Elektronické zařízení umožňuje hlasový kontakt i v případě, kdy se zařízení ocitne mimo fyzický dosah ohrožené osoby (např. v důsledku pádu). Odborný personál je s uživatelem v kontaktu i při zvýšeném riziku ohrožujících situací nebo při podezření na ně (míru rizika pracovník vyhodnocuje např. podle aktuálních informací o poloze zařízení, délky období bez hlasového kontaktu s uživatelem, údajů o biometrické zátěži apod.) Součástí služby mohou být také pravidelné návštěvy pracovníků u uživatelů nebo pravidelný hlasový kontakt pracovníků s uživateli. Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

poskytnutí nebo zprostředkování neodkladné pomoci při krizové situaci,
sociálně terapeutické činnosti,
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím
a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba je poskytována terénní formou.

Služba je poskytována za úhradu, maximální výše úhrad za vykonávání některých činností při poskytování služby je regulována vyhláškou k zákonu o sociálních službách.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)
(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Tlumočnické služby

Tlumočnické služby patří mezi služby sociální prevence. Jsou určeny osobám s poruchami komunikace způsobenými především smyslovým postižením, které zamezuje běžné komunikaci s okolím bez pomoci jiné fyzické osoby. Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba může být poskytována terénní, případně ambulantní formou. Služba je poskytována bezplatně.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

Týdenní stacionáře

Týdenní stacionáře patří mezi služby sociální péče. Jsou určeny osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Z hlediska cílů, formy poskytování i dalších charakteristik se tato sociální služba i přes velmi podobný název značně liší od sociální služby denní stacionář. Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

poskytnutí ubytování,
poskytnutí stravy,
pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
sociálně terapeutické činnosti
a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Jde o pobytovou sociální službu.

Služba je poskytována za úhradu, maximální výše úhrad za vykonávání některých činností při poskytování služby je regulována vyhláškou k zákonu o sociálních službách.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)
(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Účast na nemocenském pojištění

Účast na nemocenském pojištění je povinná pro zaměstnance, kteří splňují podmínky účasti na pojištění. Zaměstnanec, který není účasten nemocenského pojištění, protože nesplňuje podmínky účasti (např. výši příjmu), se nemůže dobrovolně k nemocenskému pojištění přihlásit. Pro osoby samostatně výdělečně činné a zahraniční zaměstnance je účast na nemocenském pojištění dobrovolná. Mohou se k pojištění přihlásit na předepsaném tiskopisu u okresní správy sociálního zabezpečení.

Úřad práce ČR

Úřad práce ČR (ÚP ČR) je správním úřadem s celostátní působností se sídlem v Praze. Úřad práce ČR plní úkoly v oblastech zaměstnanosti, ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, státní sociální podpory, dávek pro osoby se zdravotním postižením, příspěvku na péči, pomoci v hmotné nouzi, inspekce poskytování sociálně-právní ochrany a dávek pěstounské péče. Jeho řídicím a nadřízeným úřadem je Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, které ve správním řízení rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutí Úřadu práce ČR. Úřad práce ČR se organizačně člení na generální ředitelství, krajské pobočky a pobočku pro hlavní město Prahu. Součástí krajských poboček jsou kontaktní pracoviště.

Uživatel sociální služby

Osoba, které je poskytována (nebo je jednorázově poskytnuta) sociální služba, je označována jako uživatel sociální služby. Uživatelem služeb mohou být pouze osoby, jež jsou ohroženy nebo se ocitly v nepříznivé sociální situaci nebo jsou ohrožené sociálním vyloučením a jsou oprávněny tyto služby využívat.

Oprávněnými osobami jsou při splnění podmínek zákona o sociálních službách občané ČR, občané členského státu EU pobývající v ČR déle než tři měsíce, osoby s trvalým pobytem, osoby, jimž byla udělena mezinárodní ochrana („azyl”), rodinní příslušníci těchto osob apod. Všechny skupiny osob, které jsou oprávněné využívat sociální služby, vymezuje zákon o sociálních službách. Mezi oprávněné osoby podle tohoto zákona patří také někteří cizinci, kteří nejsou občany EU, Norska, Islandu, Lichtenštejnska nebo Švýcarska, pokud legálně pobývají v České republice. Oprávnění využívat všechny druhy sociálních služeb nemají všichni tito cizinci, toto oprávnění má ale podstatná většina z nich. Cizincům z jiných než uvedených zemí, kteří legálně pobývají na území ČR, a nejsou přitom oprávněni využívat všechny druhy sociálních služeb, mohou být při splnění podmínek zákona poskytovány tyto sociální služby:

azylové domy,
kontaktní centra,
krizová pomoc,
intervenční centra,
nízkoprahová denní centra,
nízkoprahová zařízení pro děti a mládež,
noclehárny
a terénní programy.

Osobám, které jsou oběťmi trestných činů obchodování s lidmi a zavlečení, mohou být poskytovány sociální služby sociální poradenství, azylové domy, krizová pomoc a terénní programy.

Uživatelům sociálních služeb mohou být sociální služby poskytovány v zařízení sociálních služeb buď ambulantně, nebo jako pobytová sociální služba. Uživatelům ale mohou být sociální služby poskytovány také terénní formou v jejich domácnosti nebo v jakémkoli jiném prostředí, kde uživatel žije nebo se běžně pohybuje (viz heslo přirozené sociální prostředí).

Některé druhy sociálních služeb (většina služeb sociální péče) mohou být poskytovány až po sjednání písemné smlouvy o poskytnutí sociální služby mezi jejím uživatelem a jejím poskytovatelem. Část sociálních služeb (sociální poradenství, většina služeb sociální prevence) může být poskytována i bez formalizace vzájemného kontaktu (pro uzavření smlouvy postačuje i ústní dohoda obou stran), v případě potřeby i anonymně (např. telefonická krizová pomoc).

Bezplatně jsou uživatelům poskytovány sociální poradenství a z velké části také služby sociální prevence. Za úhradu jsou uživatelům poskytovány služby sociální péče. Maximální výše úhrad za tyto sociální služby je regulována vyhláškou.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)
(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Vdova/vdovec

Vdova/vdovec má po smrti manžela/manželky nárok na vdovský důchod/vdovecký důchod, pokud jsou splněny další podmínky stanovené pro vznik nároku na důchod. Pokud ovdovělá osoba uzavře nový sňatek, nárok na vdovský důchod/vdovecký důchod zaniká. Při žádosti o důchod se nárok na vdovský důchod /vdovecký důchod prokazuje oddacím a úmrtním listem.

Vdovecký důchod

Vdovci vzniká smrtí manželky nárok na vdovecký důchod, pokud měla zesnulá manželka nárok na starobní důchod či splňovala podmínky pro nárok na invalidní důchod. Pravidla, podle kterých se vdovecký důchod řídí, jsou shodná s pravidly pro vdovský důchod.

Vdovský důchod

Vdově vzniká smrtí manžela nárok na vdovský důchod, pokud měl zesnulý nárok na starobní důchod či splňoval podmínky pro nárok na invalidní důchod. Výše vdovského důchodu je stanovena jako součet základní výměry a procentní výměry důchodu. Procentní výměra vdovského důchodu se určí ve výši 50 % výměry starobního důchodu nebo invalidního důchodu zesnulého pro invaliditu třetího stupně, na který měl nárok nebo by měl nárok v době úmrtí. Pokud však vdova pobírá kromě vdovského důchodu ještě nějaký další důchod (například vlastní starobní důchod), platí pravidla pro souběh důchodů.

Nárok na důchod trvá (s výjimkou sňatku v této době) bezpodmínečně jeden rok. Po uplynutí jednoho roku od smrti manžela nárok trvá dál, jestliže vdova dosáhla důchodového věku nebo pokud dosáhla o čtyři roky nižšího věku, než zákon stanoví jako důchodový věk muže narozeného ve stejném kalendářním roce, jako se narodila vdova. Nárok na důchod po jednom roce od smrti manžela vdova nepozbývá také v případě, že pečuje o nezaopatřené dítě nebo o dítě, které je závislé na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), pečuje o svého rodiče nebo rodiče zemřelého manžela, který s ní žije v domácnosti a je závislý na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), anebo je invalidní ve 3. stupni (dříve plně invalidní).

Pokud přestane být plněna příslušná podmínka pro trvání nároku, dochází k jeho zániku. Jestliže se však některá (třeba jiná) z podmínek znovu obnoví do dvou let od zániku předchozího nároku, vdovský důchod bude znovu náležet.

Výdělečná činnost s pobíráním důchodu

Výdělečná činnost s pobíráním starobního důchodu znamená, že pojištěnec souběžně pracuje a pobírá starobní důchod. Ve výkonu výdělečné činnosti není žádným způsobem omezen bez ohledu na to, zda jde o zaměstnance nebo osobu samostatně výdělečně činnou. Nemusí výdělečnou činnost přerušit ani při odchodu do důchodu. Výkonem výdělečné činnosti při pobírání důchodu se dále starobní důchod zvyšuje, protože pojištěnec při ní odvádí plnou výši pojistného. Za každých 360 dnů se zvýší důchod o 0,4 % výpočtového základu. Do této doby se však nezapočítává např. doba nemoci. Nárok na přepočítání důchodu z důvodu výkonu výdělečné činnosti po vzniku nároku na starobní důchod má vždy následující den po získání dalších 360 dnů (přepočet je však proveden pouze na základě žádosti). Kromě takového postupu je situaci práce po dosažení nároku na starobní důchod možné řešit i jinak: pobírat kromě výkonu výdělečné činnosti poloviční důchod nebo odložit žádost o důchod a pracovat na procenta (neboli konat výdělečnou činnost po vzniku nároku na důchod).

Vyloučená doba

Vyloučené doby slouží při výpočtu důchodu při stanovení výpočtového základu. Jejich funkcí je při výpočtu zabránit tomu, aby doby bez příjmu (jako například doba nemoci) snižovaly průměr stanovený z vyměřovacích základů. Proto se tyto doby bez příjmu pro účel stanovení průměru neberou v úvahu. Vyloučenými dobami jsou především doba nemoci (dočasné pracovní neschopnosti), všechny náhradní doby, doby, kdy pojištěnec byl poplatníkem pojistného, ale nelze z nějakého důvodu stanovit vyměřovací základ. Tyto doby jsou dobami vyloučenými, pokud se nekryjí s dobou, kdy měl pojištěnec jakékoli příjmy zahrnuté do vyměřovacího základu, s dobou účasti na důchodovém pojištění u osoby samostatně výdělečně činné nebo s dobou dobrovolné účasti na pojištění, popř. některými dalšími situacemi. Platí tedy, že pokud by se měla vyloučená doba krýt s dobou, kdy pojištěnec vykazuje příjmy, přednost má obecně započítání příjmu. Protože to však v některých individuálních případech může být pro pojištěnce při výpočtu důchodu nevýhodou, může při podání žádosti o důchod zažádat o přednostní přihlédnutí k vyloučeným dobám. Takovou možnost má i dodatečně do 30 dnů po doručení rozhodnutí o přiznání důchodu.

Zajištění kvality sociálních služeb

Poskytování sociálních služeb musí odpovídat velkému množství zákonem stanovených podmínek. Cílem existující regulace poskytování sociálních služeb jsou především zajištění a garance požadované kvality poskytovaných služeb.

K tomu slouží především povinnosti poskytovatele stanovené v zákoně a kritéria standardů kvality sociálních služeb, které musejí být dodržovány při poskytování sociálních služeb. Standardům kvality sociálních služeb musí být věnována odpovídající pozornost také ve stanovách, základních dokumentech nebo dalších důležitých dokumentech organizací, které jsou poskytovateli sociálních služeb. Standardy kvality sociálních služeb představují ucelený soubor kritérií, jež musejí poskytovatelé sociálních služeb naplňovat při poskytování svých služeb. Patří mezi ně například personální standardy, ale třeba i standardy pro vyřizování stížností uživatelů sociální služby apod. > (vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách).

Důležitým regulačním nástrojem, který zajišťuje, aby sociální služby byly poskytovány v souladu se standardy kvality sociálních služeb, je inspekce poskytování sociálních služeb. Při zjištění nesouladu se standardy kvality je Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR oprávněno ukládat poskytovateli sociálních služeb opatření k odstranění nedostatků zjištěných při inspekci. V případě správních deliktů nebo nesplnění opatření uložených k odstranění nedostatků zjištěných v oblasti dodržování standardů kvality sociálních služeb mohou být ze strany registrujícího orgánu uplatněny další sankční mechanismy (pokuta, případně i zrušení registrace).

Vliv na kvalitu sociálních služeb (byť spíše nepřímý) mají také preference samotných uživatelů sociálních služeb, kteří svým rozhodnutím o využívaných službách a případně také úhradami za tyto služby (u služeb sociální péče) mohou podporovat kvalitní služby. Možnost vlivu uživatelů na kvalitu služeb je větší u služeb sociální péče, protože příspěvek na péči je poskytován přímo oprávněným osobám a ty samy rozhodují o způsobu jejich využití (tj. prostředky za úhradu sociálních služeb mohou směřovat sociálním službám a poskytovatelům, se kterými jsou více spokojení).

Velmi důležité je také to, že některé sociální služby jsou poskytovány na smluvním základě, kdy je nejprve mezi uživatelem (případně jeho zákonným zástupcem, opatrovníkem nebo zastupujícím obecním úřadem obce s rozšířenou působností) a poskytovatelem sociální služby sjednána smlouva o poskytnutí sociální služby. Sociální služby jsou poté poskytovány v rozsahu a způsobem, který si mezi sebou smluvní strany dohodly. Smluvní základ pro poskytování některých sociálních služeb alespoň do určité míry vyrovnává (z podstaty věci asymetrické) postavení uživatele a poskytovatele sociálních služeb tím, že jsou zcela zřejmé nároky uživatele, rozsah poskytování služby atd. a služba nemůže být poskytována v nižší než sjednané kvalitě. Důležitou součástí regulace poskytování sociálních služeb je také to, že sociální poradenství a z větší části také služby sociální prevence jsou poskytovány bezplatně a že u hrazených sociálních služeb je regulována maximální výše úhrad za jejich poskytování.

(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)
(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Zákon o důchodovém pojištění

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, je základním předpisem upravujícím důchodové pojištění. Konkrétně pak upravuje zejména nároky na důchody, způsob stanovení výše důchodů, podmínky přiznání důchodů a výplaty důchodů. Další důležité otázky týkající se zejména činnosti České správy sociálního zabezpečení, ostatních plátců důchodů a výběru pojistného na sociální zabezpečení upravuje zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon o nemocenském pojištění

Nemocenské pojištění je od 1. ledna 2009 upraveno zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Zákon byl od svého vzniku několikrát novelizován, a to v rámci úsporných opatření, v návaznosti na rozhodnutí Ústavního soudu nebo změny v souvisejících předpisech. Jde o komplexní úpravu nemocenského pojištění. Zahrnuje jak okruh osob účastných nemocenského pojištění (tj. zaměstnanců, příslušníků ozbrojených sil a bezpečnostních sborů i osob samostatně výdělečně činných), jejich nároky z tohoto pojištění a stanovení výše poskytovaných dávek, posuzování zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění, tak i organizační uspořádání nemocenského pojištění, jakož i řízení v tomto pojištění.

Zaměstnávání osob se zdravotním postižením

Postavení zdravotně postižených osob na trhu práce je vzhledem k jejich zdravotnímu handicapu ztížené. Proto je těmto osobám podle zákona poskytována zvýšená ochrana na trhu práce, podpora jejich zaměstnávání a také zvýšená péče při zprostředkování zaměstnání s cílem umožnit jim uplatnění na trhu práce. Zvýšená ochrana OZP na trhu práce spočívá v motivaci zaměstnavatelů k zaměstnávání zdravotně postižených, kteří jsou znevýhodněni kvůli věku, zdravotnímu stavu, kvalifikaci, nedostatečné praxi apod. Pomocí nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti (pracovní rehabilitace, příprava k práci, rekvalifikace) Úřad práce ČR usiluje také o to, aby si zdravotně postižení udrželi práci i po určitou dobu. Zaměstnavatelé jsou dále k zaměstnávání zdravotně postižených osob motivováni tzv. povinným podílem zaměstnávat OZP. Každá firma s více než 25 zaměstnanci je povinna zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu – 4 %. Tuto povinnost mohou zaměstnavatelé plnit následujícími třemi různými způsoby nebo jejich kombinací: zaměstnáváním OZP, náhradním plněním, tj. odebíráním výrobků nebo služeb od firem zaměstnávajících více než 50 % OZP či od zdravotně postižených samostatně výdělečně činných osob, nebo platbou do státní pokladny.

> (zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů).

Zařízení sociálních služeb

Pojem zařízení sociálních služeb označuje místo, ve kterém se poskytují ambulantní a pobytové sociální služby. Pojem je obecně i v platné právní úpravě používán především pro označení prostor pro poskytování služby nebo služeb a jejich různých charakteristik (na příslušném místě nabízené služby, podmínky jejich poskytování, provozní otázky, kapacita, využívání apod.).

V mnoha případech je účelné získat bližší informace právě o zařízení sociálních služeb. Jde ale o odlišné informace, než jaké lze získat o sociálních službách, a tyto dvě skupiny informací nelze zaměňovat. Stěžejním pojmem, nástrojem a právní kategorií jsou sociální služby. Zařízení sociálních služeb (pojem, právní kategorie, údaje o nich atd.) jsou spíše doplňkovou kategorií (v legislativě jsou zakotveny především jako pojem usnadňující možnost charakterizovat sociální služby podle místa jejich poskytování, protože bez použití tohoto pojmu by pro tyto účely bylo možné používat jen poměrně složité a obtížně srozumitelné větné formulace; kromě toho je ale používání pojmu v právní úpravě i v praxi poměrně jen velmi omezené).

Důležité je také to, že různým druhům sociálních služeb nelze přiřadit více typů zařízení sociálních služeb. Zařízení sociálních služeb tak nepředstavuje „třídicí charakteristiku”, podle které by bylo možné sociální služby dále dělit do dalších podskupin (jako je tomu např. u druhu

sociální služby, formy poskytování sociálních služeb apod.). Opačně ale platí, že v jednom zařízení sociálních služeb může být poskytováno více sociálních služeb. V platné právní úpravě je rozlišeno 20 druhů zařízení sociálních služeb. V právní úpravě je také zakotvena možnost zřídit zařízení, která kombinují činnosti dvou nebo více z těchto 20 druhů zařízení sociálních služeb (tato kombinovaná zařízení jsou v právní úpravě označována jako „mezigenerační a integrovaná centra”). > (zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

Zastoupení

Příjemcem důchodu může být sám oprávněný nebo jím může být zástupce, případně i zvláštní příjemce určený v zákonem stanovených případech obecním úřadem. Zastoupení se týká situace nezletilých osob (tedy do 18 let) nebo zletilých osob, u kterých rozhodl soud o omezení svéprávnosti. Zástupcem osoby je u nezletilých jejich zákonný zástupce. Zákonným zástupcem dítěte jsou většinou rodiče. Může to být rovněž poručník či osvojitel. Pokud je důchod přiznán nezletilé osobě, Česká správa sociálního zabezpečení provádí výplatu důchodu podle pokynu zákonného zástupce. Ten může požádat o výplatu důchodu v hotovosti, na svůj bankovní účet nebo na účet nezletilého, který mu zřídí. Po 18. roku věku může oprávněný (nebo dosavadní příjemce) požádat Českou správu sociálního zabezpečení a určit způsob výplaty důchodu podle své vůle. Pokud tak neučiní, Česká správa sociálního zabezpečení dále vyplácí důchod stejnému příjemci důchodu jako dosud. Zástupcem u zletilých, kteří nejsou plně svéprávní, je soudem ustanovený opatrovník. Při výplatě důchodu Česká správa sociálního zabezpečení zasílá důchod příjemci důchodu podle rozhodnutí opatrovníka, pokud soud omezil ve svém rozhodnutí opatrovanému právo hospodařit s důchodem. Opatrovník může požádat o výplatu důchodu v hotovosti, na svůj bankovní účet nebo na účet opatrovaného, s nímž má dispoziční právo. Musí však vždy používat důchod ve prospěch opatrované osoby, případně ve prospěch osob, které je opatrovaný povinen vyživovat.

Zcela mimořádné podmínky

Pojem zcela mimořádné podmínky má v současnosti význam pro osobu s přiznaným invalidním důchodem třetího stupně. Jestliže jí totiž byl přiznán invalidní důchod třetího stupně s tím, že je za zcela mimořádných podmínek schopna výdělečné činnosti, má nárok na zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání na úřadu práce. Výrok o tom, zda osoba invalidní ve třetím stupni je schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek, činí posudkový lékař a je součástí posudku o invaliditě. Zcela mimořádnými podmínkami se rozumějí zásadní úprava pracovních podmínek, pořízení a využívání zvláštního vybavení pracoviště, zvláštní úpravy stávajících strojů, nástrojů, používání zvláštních pomůcek nebo každodenní podpora nebo pomoc na pracovišti formou předčitatelských služeb, tlumočnických služeb nebo pracovní asistence.

Zdravotní postižení

Zdravotním postižením je omezení fyzických, duševních nebo smyslových schopností osoby, které má nepříznivý vliv na život člověka. Příčinami mohou být například nemoc či úraz. V sociálním zabezpečení má zdravotní postižení význam, pokud je takového charakteru, že jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav.

Zjišťovací lékařská prohlídka

Při zjišťovací lékařské prohlídce je zdravotní stav zjišťován především za účelem stanovení nároku na dávku nebo průkaz osoby se zdravotním postižením nebo status osoby zdravotně znevýhodněné. Zdravotní stav posuzované osoby při lékařské prohlídce zjišťuje posudkový lékař okresní správy sociálního zabezpečení. Ten hodnotí zprávy od odborných lékařů a vyhodnocuje další zjištění, popř. je oprávněn posuzovanou osobu vyšetřit. Výsledkem prohlídky není rozhodnutí o nároku, ale posudek o zdravotním stavu. Ten slouží jako podklad pro rozhodnutí o nároku.

Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím

Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím je označení pro jednu z činností při poskytování sociálních služeb. Tato činnost je vykonávána při poskytování 25 z celkového počtu 33 druhů sociálních služeb a u různých druhů sociálních služeb může mít odlišné zaměření, obsah (tj. konkrétní úkony, které jsou při vykonávání této činnosti prováděny) a cíle. Činnost zahrnuje tyto různé úkony nebo jejich skupiny (u některých druhů sociálních služeb připadají v úvahu dvě nebo více uvedených možností nebo jejich částí):

zprostředkování navazujících služeb,
doprovázení do různých veřejných nebo jiných institucí (škola, školské zařízení, zaměstnání, lékař, volnočasové aktivity, orgány veřejné

moci, instituce poskytující veřejné služby),

podpora a pomoc při využívání běžně dostupných služeb a informačních zdrojů,
podpora při získávání návyků souvisejících se zařazením do běžného společenského prostředí,
nácvik (např. různé schopnosti, chování v různých společenských situacích, případně různé způsoby komunikace, kontaktu a práce s informacemi),
pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou,
tlumočení poskytované osobám se smyslovým postižením,
aktivity umožňující lepší orientaci ve vztazích odehrávajících se ve společenském prostředí
a zájmové, vzdělávací a volnočasové aktivity.

(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Zvláštní příjemce dávky – nemocenské pojištění

Zvláštní příjemce dávky se ustanovuje v případě, že pojištěnec nebo jeho zákonný zástupce nemůže ze zdravotních nebo jiných závažných důvodů dávku přijímat. Zvláštního příjemce ustanovuje orgán nemocenského pojištění. Může jím být fyzická i právnická osoba, pokud s ustanovením zvláštním příjemcem souhlasí. S ustanovením zvláštního příjemce musí souhlasit i pojištěnec s výjimkou situace, kdy není vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopen takové vyjádření podat. Zvláštní příjemce je povinen uplatnit nárok na výplatu dávky náležející pojištěnci bez zbytečného odkladu, používat vyplacenou dávku podle pokynů pojištěnce, a nemůže-li pojištěnec takový pokyn dát, je povinen ji používat ve prospěch pojištěnce a osob, jež je pojištěnec povinen vyživovat, a na žádost pojištěnce nebo orgánu nemocenského pojištění, který jej ustanovil, podat písemné sdělení o úkonech, jež učinil, a písemné vyúčtování dávky, která mu byla vyplacena.

Orgán nemocenského pojištění rozhodnutí o ustanovení zvláštního příjemce zruší, pokud odpadly důvody, pro které byl zvláštní příjemce ustanoven nebo pokud zvláštní příjemce neplní své povinnosti.

Zvýšená péče při zprostředkování zaměstnání

V případě ztráty zaměstnání se může každá fyzická osoba obrátit na krajskou pobočku Úřadu práce ČR se žádostí o zprostředkování zaměstnání. Zvýšená péče při zprostředkování zaměstnání se věnuje uchazečům o zaměstnání, kteří ji pro svůj zdravotní stav, věk, péči o dítě nebo z jiných vážných důvodů potřebují. Ke zvýšení možnosti uplatnění uchazeče o zaměstnání na trhu práce slouží tzv. individuální akční plán, který vypracovává krajská pobočka Úřadu práce ve spolupráci s uchazečem o zaměstnání. > (zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů)

Žádost o důchod

Při dosažení nároku na důchod nedochází k přiznání důchodu automaticky, ale je třeba podat žádost o důchod. Žádost se podává nejdříve čtyři měsíce přede dnem, od kterého se žadatel chystá požádat o přiznání důchodu. Žádost sepisuje s klientem okresní správa sociálního zabezpečení příslušná podle místa trvalého pobytu žadatele (v Praze žádost sepisuje Pražská správa sociálního zabezpečení a v Brně Městská správa sociálního zabezpečení), u příslušníků ozbrojených sil a pozůstalých po nich jsou určité odchylky.

Výši důchodu spočítají pracovníci ústředí České správy sociálního zabezpečení. Při podání žádosti o důchod si občan zvolí způsob výplaty důchodu s tím, že může kdykoliv později požádat o změnu. Lze zažádat i o výplatu důchodu zpětně od vzniku nároku na důchod. Výplata důchodu může být přiznána až pět let zpětně (s výjimkou předčasného důchodu).

Při podání žádosti o důchod je třeba povinně předložit občanský průkaz (u cizinců pas nebo povolení k pobytu). Další doklady předkládá žadatel, pokud je to třeba. Jde zejména o doklady o studiu nebo učení (i nedokončeném), o výkonu vojenské služby, prokazující výchovu dětí nebo péči o děti (rodný list, rozhodnutí o době a rozsahu péče – pokud bylo v minulosti vydáno), prokazující péči o závislou osobu (dříve označovanou jako bezmocná osoba), potvrzení zaměstnavatele o vyplácených náhradách za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti náležející za pracovní úraz (nemoc z povolání), potvrzení zaměstnavatele o zvláštním příspěvku horníkům vypláceném před rokem 1996 a doklady prokazující zaměstnání v cizině. Pokud občan požaduje výplatu důchodu na účet u peněžního ústavu, musí k žádosti přiložit vyplněný a bankou potvrzený tiskopis „Žádost o zařízení výplaty důchodu poukazem na účet”. Jestliže České správě sociálního zabezpečení chybějí záznamy o některých dobách pojištění žadatele, předkládají se náhradní doklady, které je prokazují – potvrzení zaměstnavatele, pracovní smlouvy, svědecká prohlášení atd. Zaměstnavatel předkládá na vyžádání okresní správy sociálního zabezpečení evidenční list důchodového pojištění z posledního zaměstnání.

Při podání žádosti o vdovský důchod, vdovecký důchod nebo sirotčí důchod se předkládá především občanský průkaz (u cizinců pas), úmrtní list zesnulého, oddací list, případně rodné listy dětí. O případných dalších dokladech předkládaných k žádosti je možné se informovat při sepisování žádosti o důchod.

Životní minimum

Životní minimum je minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Je vyšší než existenční minimum, které plní rozdílnou funkci. Životní minimum je rozhodující při posuzování hmotné nouze. Částky životního minima jsou odstupňovány podle pořadí osob v domácnosti a věku nezaopatřeného dítěte (dětí). Hlavní využití je při zjišťování nároku na dávky, které zabezpečují adresnou pomoc rodinám s dětmi ve stanovených sociálních situacích (přídavek na dítě, porodné, dávka pěstounské péče atd.). Využití má ale i v soudní praxi pro stanovení alimentačních povinností, v případě exekucí pro nezabavitelné částky atd. Stejně jako existenční minimum v sobě nezahrnuje nezbytné náklady na bydlení. > (zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu)

Životní pojištění

Životní pojištění je kromě doplňkového penzijního spoření součástí třetího pilíře důchodového systému. Jde o pojistnou smlouvu mezi klientem a pojišťovnou, ve které se pojišťovna zavazuje zaplatit určenou peněžní částku (jednorázově či v pravidelných splátkách) pojištěné osobě v případě definovaných životních situací a klient platí za tuto smlouvu v pravidelných dohodnutých intervalech pojistné. Smlouvy o životním pojištění jsou upraveny zejména zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, a smlouvy s platností od 1. 1. 2014 se řídí občanským zákoníkem (zákon číslo 89/2012 Sb.). Pojistné na životní pojištění je do výše stanoveného limitu daňově uznatelné pro odpočet ze základu pro daň z příjmu podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu v platném znění při splnění podmínky, že smlouva je sjednána na minimálně pět let a minimálně do 60 let věku.